Copyright © 1998-2024 CDR server s.r.o.
Všechna práva vyhrazena.
ISSN 1804-5405.
Copyright © 1998-2024 CDR server s.r.o.
Všechna práva vyhrazena.
ISSN 1804-5405.
Mám skener Visioneer (dříve Primax) a ten obsahuje textový konfigurační soubor, ve kterém lze měnit kde co - rychlost posunu, dobu expozice, ... Je třeba si s tím vyhrát, protože to není v sekundách nebo něčem takovém a patametry se ovlivňují mezi sebou. Ale dosáhl jsem s tím zajímavých výsledků (při skenování). Ale je to pořád fajn skener na to, abych jej ničil.
Chápu že to může být fajn na nehybné velké objekty (nebo i menší v interiéru). Ale co ty mraky kolem budovy, ty se přece pohnou a totéž větve stromu či stíny...
Co se pohne, bude rozmazane - ale jinak nez u filmu.
Stejne jako desitky let po vynalezu fotografie, kdy desky mely citlivost ISO 2 nebo ISO 6 a expozice byla take v radech desitek sekund az minut. Nicmene tam bylo mazle vse, tady to bude mazle podle chvile kdy ten snimac projel danym bodem - stejne jako zaverka fotoaparatu pohybujici se ze strany na stranu. Auto jedouci z jedne strany na druhou bude jednou kratsi, podruhe delsi.
Ono to nebude rozmazané, ale spíš zborcené či deformované. Mraky snad takový problém nebudou, pokud se nebudou pohybovat extra rychle, bude to navazovat (nejsou na nich žádné jemné detaily a změna tvaru nepůsobí rušivě, protože mrak může mí jakýkoli tvar :-).
Hm... a to jsem ještě nedávno nad CMOSem ohrnoval nos kvůli rolling shutter. Tohle je oproti tomu luxusní downgrade. :)
Tak ono i na video to asi bude mít jistá omezení. :-)
:))
jestli ono nebude levnější to naskládat do panorama.
Co se týče dynamické scény bude to stejný průšvih
Levnejsi to bude, ale je jednodussi zmacknout tlacitko spustit skenovani nez fotit 16-24 fotek APS-C zrcadlovkou namontovanmou misto kazety a pak je skladat.
Po stránce dynamického rozsahu to asi lepší bude, po stránce chyb v překryvech ne. Pokud je při panoramatickém focení nějaký keř nebo strom v popředí, tak po pootočení fotoaparátem se vzájemný zákryt větví a není možné to bezchybně spojit.
Od toho jsou panoramatické hlavy na stativy. Při správném upevnění a nastavení nodálního bodu se snímky budou krýt a nebude to takovéto škrábání se levou rukou za pravým uchem - taky hlavně co se nastavení záběru týká.
I když to nastavování by ulehčila patřičně vzdálená matnice, která by se pak zaměnila za skener.
(a pokud by byl (třeba ten aps-c) snímač místo zad, tak se to taky krýt bude, pokud se se snímačem bude hýbat v jedné rovině)
Ono IMHO ani tak nejde o překryvy, ale o tvar bokehu a například rozdíl ostrosti střed vs. okraj objektivu nebo vinětaci. Sice jsou moderní objektivy už celkem dost neutrální a třeba použití FF na menším čipu tomu ještě dál pomůže, ale stejně to pořád nebude ono.
Jestli jsem to dobře pochopil, tak ten borec z článku měl před scannerem ještě jeden nápad - vzít středoformátový objektiv, nějakou normální (bez)zrcadlovku, objektiv přimontovat staticky na stativ a tím tělem (resp. čipem) posouvat po vykreslém kroužku, provést víc expozic a z těch potom poskládat panorama. Ale scanner je prý nakonec lepší a jednodušší.
Něco v této podobě mám na ToDo listu. Pro 3D makro s VF makroobjektivem na přední standartě a "CNC" posuvem DSLR na zadní, aby to ve třech - ne jen ve dvou jak u panoramatu - dimenzích samostatně projelo navolenou scénu za minimální čas s maximální precizností.
Zatím jsem to "z hecu" (a nepřesně) zkoušel jen ručně a je to otročina.
Výsledek na ukázku a pro představu je tady:
http://forum.digineff.cz/viewtopic.php?f=29&t=863
Ta houba je bombová! Furt jí tu zoomuju a nechápu... :-)
fascinující, viděl bych to jako úžasné využití pro astrofotografii (zejména když by se lineární CCD senzor ještě podchladil peltierem)…
Pro psaní komentářů se, prosím, přihlaste nebo registrujte.