Zmíněné tři strany však prý přislíbily dohodě podporu s tím, že ji podepíší, jakmile to bude schůdné. Otázkou je, kdy to bude.

Připomeňme, že ACTA vstoupí v platnost v momentě, kdy ji ratifikuje šest signatářů (těch je nyní osm). Pouze pro ty, kteří ji ratifikují („schválí“, což se nerovná „podepíší“), pak bude platit (USA stačí pouze podpis, se schválením se nejspíše vzhledem k původu této dohody nepočítá, nebo resp. počítá zcela automaticky). Zda bude „za nás za všechny“ rozhodovat EU, nebo bude ratifikační proces EU podmíněn nutným souhlasem všech členských států, to zatím nevíme, Evropská komise nicméně navrhuje, aby smlouvu schvalovaly všechny členské státy a tím i EU jako celek. EU však z nějakého důvodu váhá i s podpisem, přestože se slavnostního ceremoniáře, kde ji podepsalo zmíněných 8 stran, stejně jako Mexiko a Švýcarsko zúčastnila.

Máte-li zájem, můžete si níže dohodu ACTA přečíst v českém znění tak, jak ji coby přílohu návrhu rozhodnutí rady o uzavření dohody vystavil Úřad EU pro úřední tisky.

Asi vás nepřekvapí, když vám řekneme, že proti dohodě opět ostře vystoupila Česká pirátská strana: „ACTA symbolizuje všechno, proti čemu Pirátské strany na celém světě bojují: Výsměch transparenci, propojení lobbingu s politikou, kriminalizaci technologií a zavádění globálních monopolů,“ komentoval dohodu člen programové komise Jakub Michálek. Kriticky se však k dohodě staví i někteří aktivní čeští politici, např. předseda výboru pro obranu a bezpečnost František Bublan (ČSSD), který pro hlavní zpravodajskou relaci České televize Události 2. října uvedl: „Lidé by měli problémy jak dokázat, že ten software je legální, museli by s sebou vozit doklady o tom, že to koupili legálně a podobně a to já si neumím představit.“ Právě v hraničních kontrolách notebooků, mobilů a hudebních přehrávačů vidí řada lidí největší problém spolu s tím, že dohoda se od začátku připravovala v utajení a tajila se především před těmi, které by měla postihnout nejvíce – obyčejné lidi. Místopředseda Pirátů Mikuláš Ferjenčík k tomu mimo jiné dodává: „Kriminalizovat každodenní činnost většiny internetové populace je prostě dlouhodobě neudržitelné.“

Je prakticky nevyvratitelné, že dohodu ACTA připravil z největší části zábavní průmysl, který se nehodlá smířit s tím, že žijeme ve 21. století, v němž má obrovská část populace přístup k bezednému zdroji informací, internetu. Ten je prakticky postaven na základní myšlence: v krátkém čase odkudkoli předat komukoli jakoukoli informaci. Proto byl internet vytvořen, aby se překonaly bariéry a komunikace a sdílení informací mohly probíhat v co nejkratším čase na velké vzdálenosti.

ACTA měla v prvních návrzích i možnost odpojení uživatele od internetu za manipulaci s autorsky chráněným obsahem neschválenou vlastníky autorských práv, jimiž v drtivé většině případů nejsou samotní autoři, tlak veřejnosti však přispěl jednak k odtajnění obsahu dohody a v neposlední řadě k vypuštění některých částí, jako je právě odpojování uživatelů od internetu. Zábavní průmysl, který používá už tak neadekvátních privilegií ochrany děl v porovnání s ostatními druhy byznysu, v podstatě jde proti přirozenému technologickému a informačnímu vývoji ve snaze za každou cenu ochránit svůj zastaralý byznys-model, který se při průletu historií ukazuje jako nějaký čas dobře fungující anomálie.

Podpis dohody ACTA je tak další důležitou formalitou na cestě k jejímu uvedení do praxe. Jak to bude vypadat, až bude případně do reality uvedena, se nyní těžko odhaduje. V USA, kde jsou pod falešnou záminkou bezpečnosti ochotni se vzdát i těch posledních kousků svobody, je již na hranicích lustrování notebooků běžné, na Evropana je to asi přeci jen pořád příliš silné sousto. Tedy alespoň by být mělo, pokud pro něj není svoboda pouze prázdným pojmem.