Prvními zapisovatelnými DVD mechanikami se staly tzv. DVD-RAM firem Toshiba, Panasonic a Hitachi. Tyto mechaniky se déle jak rok prodávají a dají se sehnat i u nás. DVD-RAM měly kapacitu 2,6GB na jednu stranu. K tomuto médiu měly být i oboustranné disky s 5,2GB, ale s příchodem 4,7GB DVD-RAM

média s hustší strukturou se na něj nedostalo. Toto DVD-RAM jako dvoustranné bude mít kapacitu 9,4GB. Mechaniky jsou schopny i DVD-RAM přepisovat a budou umět přečíst nejen vlastní DVD-RAM, ale i CD-ROM, CD-RW, DVD video, DVD-ROM i DVD-R. Velkou nevýhodou tohoto formátu je, že je nepřenosný. To znamená, že se dá přečíst pouze na mechanice DVD-RAM a nikde jinde (mimo několika DVD mechanik a přehrávačů přímo od Panasonica, Hitachi a Toshiby)! Představuje proto spíše náhradu magnetooptických médií, kde vykazuje podstatně nižší ceny na jeden megabajt nahraných dat, případně ve speciálních aplikacích, jako je třeba DVD kamera. Hitachi v roce 2001 začal prodávat hned několik modelů těchto kamer (DZ-MV100ADO, ). Ceny ale odpovídají novým technologiím (cca 2 000U$).

DVD-RAM, podobně jako CD-RW, používá technologii fázové změny. Výrobci udávají, že se dá přepsat až stotisíckrát. Životnost se přepokládá o něco menší než u CD-R - 50 let. Pro zápis slouží teploty od 400 do 700°C, ke smazání pak postačí 200°C. Nejmenší rozměr pitu je 0,43µm, oproti 0,83µm u CD. Rozteč stop je maximálně 0,74µm oproti 1,6µm u CD. Parametry pro 4,7GB médium jsou samozřejmě ještě menší, ale to si můžete porovnat sami v níže uvedené tabulce. Pro zápis se používá Zone CLV. Tok dat je tedy vždy spojitý, ale přes celé médium se několikrát mění (zvyšuje).

DVD-RAM média mohou být buďto v uzavřených krabičkách, které se vkládají přímo do DVD vypalovačky, nebo nabízí i druhou možnost, sice jsou v krabičkách (ty se dají i s médiem rovněž zasunout do mechaniky), ale dají se z nich i vyndávat. Pak je možné s nimi zacházet jako s CD a volně je vložit na plotnu DVD rekordéru.