Je mnoho těch, kteří při přípravě SVCD nebo VCD vyzkoušeli spolehlivý programový balík DVD2SVCD. Zdaleka ne všichni ale dokážou řádně využít jeho vlastností. Tomu, kdo to ještě nezkusil vůbec, a tomu, kdo kompletnímu nastavení nerozumí, je určen tento návod. Především však těm, kteří chtějí z různých zdrojů vytvářet Super VideoCD, které se dá použít ve stolních DVD přehrávačích.

Modrou barvou jsou označeny informace podstatné při zdroji ve formátu pro DivX.

Jako zdroj pro kódování poslouží DVD nebo AVI soubor typu s MPEG4 kompresí (DivX, XviD, ...). Pro soubory AVI je nutné mít nainstalovaný příslušný kodek podle toho, o jaký typ se jedná. V textu o nich hovořím jako o DivX souborech.

Je možno překódovat zdrojový soubor NTSC do PALu, změnit počet snímků/s. Klasický NTSC používá 30 snímků/s. a PAL 25 snímků/s. Některé soubory DivX používají 15-30 snímků/s. Při výsledném formátu NTSC bude výsledek kódován jako 30 snímků/s., v případě PALu jako 25 snímků/s.

Pro upřesnění zde uvádím srovnání variant daného formátu. Jednotku kb/s pro datový tok dále v textu pro zjednodušení neuvádím. Často se od normy značně odkloníme.

Co potřebujeme pro zhotovení těchto formátů:

• DVD2SVCD (např. dvd2svcd.doom9.net) předpokládá se kompletně nainstalovaný. Programový balík je možno po doplnění o několik podprogramů úspěšně použít pro přípravu DVD, to ale není tématem tohoto článku.
• TMPGEnc nebo TMPGEnc Plus (www.tmpgenc.net, www.pegasys-inc.com). Zde je třeba podotknout, že program kóduje MPEG2 jen 30 dní po instalaci, verze Plus 14 dní. Po zakoupení licence je tato doba samozřejmě neomezená s možností bezplatného přechodu na novější verze
• Nero - Burning Rom (nebo jiný program, který je schopen pálit .bin nebo .cue image soubory).

Záložka Misc.

Zadáme všechny potřebné parametry.

Default output folder - pracovní adresář - nastavíme i položku Set folder structure - názvy pracovních adresářů.

Don't delete any files - všechny pracovní soubory zůstanou zachovány - lze dále zpracovávat zvuk nebo prohlížet MPEG soubory před vypálením (je potřeba alespoň 15(5) GB místa na HD pro delší film).

DVD2SVCD level - Advanced - je třeba pro některá nastavení níže.

Input file type - DVD pro převod DVD.

AVI pro DivX, změní se i název programu na AVI2SVCD.

Output file type - MPEG-2 pro SVCD, MPEG-1 pro VCD (tento formát zde pro jeho nižší obrazovou kvalitu nerozebírám).

DVD Rip

Označíme jen v případě stahování DVD na HD. Zadejte podle vyobrazení. VStrip nemá problémy s jakoukoliv verzí DVD a je rychlejší.

U AVI2SVCD se položka nevyskytuje.

DVD2AVI

Nastavíme podle vyobrazení. Jiné nastavení iDCT prodlužuje kódování a nemá zásadní vliv na kvalitu. NTSC Field Operation necháme na Automatic, bude použito v případě, že zdroj je ve formátu NTSC.

U DVD2AVI se položka nevyskytuje.

Audio

Zde je možností více. Základní nastavení je určeno pro kódování standardního SVCD. Je možno nastavit BeSweet po kliknutí na šipku vpravo pro kódování do Prologic nebo Prologic II, zde má název Surround - SurroundII. Má význam pouze u vícekanálového zdroje (DD 5.1). Autodetect nejdříve projde celý zvuk a pak nastaví sám maximální úroveň. Output mode Stereo použijeme pro dvoukanálový zvuk (tedy i Prologic). Nikdy nepoužíváme Joint Stereo, zcela degraduje prostorovou informaci, což jsem důkladně testoval, ověřil a prokázal.

Audio 1 Priority 1 vybere ze zvuků zvolenou verzi. Priority 2 určuje zvuk, který bude zvolen v případě absence zvuku prvního na DVD. Pokud při spuštění kódování program nenajde příslušný zvuk, budete na to upozorněni.

Audio 1 je zároveň zvuk pro SVCD bez volitelného zvuku.

Audio 1 Bitrate - hodnota 192 je nejnižší datový tok při kterém nedochází k zásadnímu fázovému a amplitudovému zkreslení.

Provedl jsem desítky testů kódování zvuku včetně oscilografické analýzy jak analogovou, tak digitální cestou. Důkladný rozbor testů je nad rámec tohoto článku. Vyplynulo z nich však, že při nižších datových tocích dochází k degradaci informace pro Prologic - dochází k posouvání fáze na středních kmitočtech, při dekódování pak dochází k zásadním chybám při reprodukci zadních kanálů, protože prostorová informace je do původního signálu kódována právě pomocí změny fáze. Při datovém toku pod 160 dochází dále k omezení frekvenčního rozsahu. Datový tok 128-160 je možno použít v případě starého filmu, kde nejde o vysoce kvalitní zvuk, navíc mono, nebo stereo.

Audio downsample je doporučeno zapnout jen při požadavku striktního dodržení normy SVCD, pokud zdrojový zvuk je vzorkován na 48kHz. Převzorkováním na 44.1 kHz dojde totiž k další degradaci zvuku. Je dokázáno, že nepřevzorkovaný zvuk přehrají všechny přehrávače schopné "strávit" SVCD.

Při zpracování zvuku zakódovaného v souborech DivX je vhodné vědět, o jaký zvuk se jedná. Je to důležité hlavně u některých novějších souborů, kde je obsažen zvuk DD 5.1. Tuto informaci můžeme použít pro nastavení zvuku. Při menších datových tocích zvuku MP3 nedochází k takové degradaci jako u MPEG1 LayerII. Pokud si nejsme jisti, o jaký zvuk se jedná, nebo je zvuk dvoukanálový, nastavíme vše na Stereo. Pokud je zvuk kódován jako Surround, prostorové informace zůstanou zachovány.

Pokud využijeme možnosti přepínatelných 2 zvuků, zadáme parametry i pro Audio 2. Platí zde totéž jak pro Audio 1. Můžeme použít jiný datový tok pro Audio 2.

Pokud chceme kódovat zvuk ve formátu MPEG 5.1 - jinak MPEG Multichannel - platí totéž, co bylo řečeno u surroundu.

Output mode nastavíme na MPEG 5.1. Datový tok by měl být alespoň 256, jinak dochází ve složitějších zvukových pasážích k zásadním frekvenčním omezením.

Zde jsem opět sám ověřil prakticky výsledky kódování pomocí speciálních vzorků signálu DD 5.1 vytvořených v programu AcidPro pomocí růžového šumu a testovacích signálů. Zde je datový tok 320 vhodným kompromisem. Kódování druhého zvuku není vhodné. Většina DVD přehrávačů neumí rozlišit dva zvuky MPEG5.1, výjimka však může potvrzovat pravidlo. Zvuk MPEG5.1 je již velmi vzdálen definici normy SVCD.

Pro přehrávání je nutný dekodér MPEG Multichannel. V některých přehrávačích je tento dekodér součástí obvodu dekodéru Dolby Digital. Druhou možností je dekodér v zesilovači/přijímači. V prvním případě jsme nuceni propojit přístroje šesti kabely cinch-cinch, ve druhém postačí digitální propojení.

Zvuk MPEG 5.1 by měl být přehratelný vždy, ale někde pouze ve dvoukanálové verzi, kde by bylo vhodnější kódovat dvoukanálově, protože některé přehrávače neumí udělat správný downmix do dvou kanálů.

Petr Beránek doplňuje: multichannel MPEG audio (5.1) funguje asi na 4 typech DVD přehrávačů. takže bych zásadně kódoval stereo, 192-384 kb/s. 192 stačí pro normální filmy, 384 pro koncerty.