EFF zpochybňuje zpřístupňování děl coby trestný čin
EFF tvrdí, že neexistuje žádný zločin, který by se dal popsat jako „pokus o porušování autorských práv“. Nahrávací společnosti v čele s RIAA tvrdí, že Howellovi nasdíleli 11 souborů s autorsky chráněným obsahem a že na to mají důkaz, který jim poskytla společnost SafeNet (resp. její dceřinka MediaSentry), když byla schopná si stáhnout nabízené skladby s použitím programu KaZaA.
EFF toto nepovažuje za adekvátní důkaz porušování autorských práv. Podle tamního autorského zákona by muselo dojít ke skutečné distribuci takového obsahu veřejnosti, přičemž se rozlišuje, zda na to má daný šiřitel právo (jde o vlastníka práv k dílu), nebo ne (jde o nezákonné šíření). Důležitá je tam však podle EFF ona „veřejnost“, takže podle EFF skutečnost, že si dílo od šiřitele bez povolení stáhl vlastník práv k dílu, nemusí nutně znamenat, že došlo k jeho šíření na veřejnosti, aby tak byla naplněna skutková podstata trestného činu nedovoleného šíření mezi veřejnost. A vlastník autorských práv k danému dílu může těžko porušit takovým stažením práva k danému dílu, tvrdí EFF.
„Pokud je jediným důkazem stažení díla autorizovaným agentem vlastníka práv k danému dílu, nemůže být tento považován také za důkaz dalšího nedovoleného šíření“, tvrdí EFF. Hudební vydavatelství to však vidí jinak, de-facto používají presumpci viny, kdy už samotnou „možnost šíření daného díla“ považují za trestnou proto, že si to pak kdokoli může stáhnout, přitom však nemají přímý důkaz, že se tak děje. Zdá se, že EFF hraje na to, že pokud je v USA zakázáno nejen sdílení, ale i stahování, tak v takovém případě vlastně musí důkaz o nezákonném šíření předložit další zločinec.
Je jasné, že je to hra se slovíčky, každopádně tohle bude ještě hodně zajímavé. Pravděpodobně se nemýlím, když se budu domnívat, že na základě rozhodnutí soudu v této kauze vznikne další důležitý precedent. A na těch je v USA postaveno div ne písmo svaté. Pokud vládnete angličtinou, rozhodně doporučujeme přečíst psaní, které EFF soudu zaslala, je to nějakých 15 stránek zajímavého právnicky laděného čtení, kde opravdu záleží málem na každém slovu. Práce soudců a právníků tam musí být opravdu zajímavá, něco na těch deseti minutách z filmu Interstate 60 (zhruba od 76. minuty) je :).