Existují dvě verze Comet Lake, jen jedna je pájená
Pro připomenutí nám může posloužit níže uvedený výřez z roadmapy, který byl mimo jiné prvním a zároveň dlouho přehlíženým oficiálním zdrojem informace, že Intel nemusí vydat Comet Lake v prvním kvartálu, jak se dlouho předpokládalo. Dále jsme se dozvěděli, že nabídka bude postavena na desetijádrovém křemíku a šestijádrovém křemíku, což znamená, že například osmijádrové modely vzniknou vždy na základě desetijádrového křemíku se dvěma vypnutými jádry.
Jak jsme se však dozvěděli při vydání Comet Lake, ani šestijádrové modely nemusejí vždy vzniknout z šestijádrového křemíku. Nejvyšší šestijádrový Core i5-10600K je totiž vybaven desetijádrovým se čtyřmi jádry vypnutými:
Poměrně zvláštní je, že testované Core i5-10600K nejsou nativně šestijádrové procesory, ale fyzicky desetijádra s vypnutými čtyřmi jádry (teprve Core i5-10600 bez K a nižší by měly být postavené na šestijádrovém křemíku). Testy webu Anandtech ukázaly, že tato konfigurace je méně výhodná: Interní sběrnice ring-bus nebyla stavěna na propojení většího počtu jader (Intel s tím u architektury Skylake původně nepočítal) a každé další jádro navíc výrazně zvyšuje latence. U serverových procesorů to Intel řeší duální sběrnicí ring-bus, ale ta by stála křemík navíc a v konzumním segmentu by se nejspíš nevyplatila. Propast v průměrných vzájemných latencích jader se podle Anandtech navíc prohlubuje u modelů, které mají fyzicky více jader, ale některá vypnutá. Core i9-10900K vydáno. Někdy překonává i 64jádrový Threadripper. Jenže spotřebou |
Historická analogie
Sběrnice typu ring-bus je obecně výhodná v situacích, kdy propojujeme malé množství klientů. Pokud ji je více, dochází k nárůstu latencí mezi vzdálenými klienty. U zařízení, která jsou na latence citlivá, to není žádoucí a může vznikat problém. Připomenout můžeme například historický příklad s GPU ATi R600 použitém na Radeonu HD 2900 XT. To (podobně jako předchozí generace) využívalo sběrnici ring-bus, na kterou byly připojení čtyři hlavní klienti v podobě čtyř SIMD polí s příslušejícími texturovacími jednotkami a (hlavně datově náročnými) ROP. V době, která této generaci předcházela, totiž u her rostly hlavně nároky na aritmetickou stránku.
ATi proto předpokládala, že po několik generací nebude potřeba zvyšovat počet ROP a texturovacích jednotek, obojích zůstanou čtyři skupiny po čtyřech a každá skupina, takže po několik generací zůstanou zachováni čtyři hlavní klienti sběrnice ring-bus. Rostoucí nároky na aritmetiku pak budou řešeny zvětšování čtyř SIMD polí, tedy zvyšováním počtu ALU. Tato éra ale trvala jen krátce a brzy začaly růst opět i požadavky na rasterizaci a texturing. Koncept zaměřený čistě na zvyšování počtu ALU tak nebyl dlouhodobě životaschopný a šel stranou, společně se sběrnicí ring-bus, která nebyla pro vyšší počet klientů vhodná.
Šestijádrový CPU z desetijádrového křemíku => vyšší latence
U Comet Lake se s jádry navíc rovněž počet klientů zvýšil, což znamená vyšší latence. Nejvýraznější dopad se týká šestijádrových modelů vyrobených z desetijádrového křemíku. Deaktivací sousedících jader se totiž zvyšuje pravděpodobnost, že spolu budkou komunikovat jádra, která spolu nesousedí (je mezi nimi nenulový počet vypnutých jader), takže vzájemné latence aktivních jader budou vyšší. Z tohoto pohledu by se mohlo zdát, že musí být výhodnější vyrábět šestijádrové modely na šestijádrovém křemíku, jenže - jak se ukázalo - i to má své limity.
Rozdílů mezi desetijádrovým a šestijádrovým křemíkem je více
Možná si pamatujete, že Intel při vydání Comet Lake / Core i9-10900K hovořil o sníženém jádru, ze kterého se lépe odvádí teplo a o pájeném IHS (heatspreader). Nyní se ukazuje, že tyto dvě informace se týkají výlučně revizí jádra postavených na desetijádrovém křemíku (revize značená Q0), kdežto jádra postavená na šestijádrovém křemíku (revize G1) jsou řešena jinak. G1 (nativní šestijádro) je prostě křemík z generace Coffee Lake, jak „leží a běží“. Nedošlo u něj k žádnému snížení konstrukce a procesory jím vybavené jsou mezi jádrem a IHS vyplněné pastou, nikoli pájkou.
Procesor postavený na částečně deaktivovaném desetijádrovém křemíku (Q0) tedy díky snížené konstrukci křemíkového jádra a pájce nabídne lepší odvod tepla a potenciál vyšších taktovacích frekvencí. Bude však mít vyšší latence mezi jádry, což znamená v průměru nepatrně nižší výkon na jádro. Procesor postavený na plně aktivním šestijádrovém křemíku (G1) bude v důsledku pasty hůř odvádět teplo, ale latence mezi jádry budou nižší a tudíž průměrné IPC trochu vyšší.
Které modely jsou vybavené kterým křemíkem?
jader | Q0 stepping | G1 stepping | |
fyzický počet jader | - | 10 | 6 |
snížený křemík | - | ||
pájený IHS | - | ||
nízké latence | - | ||
Core i9-10900K | 10 | ||
Core i9-10900 | 10 | ||
Core i7-10700K | 8 | ||
Core i7-10700 | 8 | ||
Core i5-10600K | 6 | ||
Core i5-10600KF | 6 | ||
Core i5-10600 | 6 | ||
Core i5-10500 | 6 | ||
Core i5-10400 | 6 | ||
Core i5-10400F | 6 |
Jak vidíte z výše uvedeného přehledu, šestijádrové K modely jsou postavené pouze na desetijádrovém křemíku (patrně kvůli 125W TDP a tedy lepší možnosti chlazení díky pájce). Šestijádrová Core i5-10600 a 10500 vznikají výlučně z šestijádrových kousků křemíku, ovšem řada Core i5-10400(F)je tak trochu loterie, protože můžete chytit obě varianty.
Můžete je ale rozlišit o bez odstranění IHS. Procesory G1 (6 fyzických jader) mají ve středové části socketu menší součástky, kdežto procesory Q0 (10 fyzických jader) nesou dvě skupiny větších součástek. Core i5-10400 vyrobené z nativního desetijádra je interně značeno SRH78, kdežto pokud je vyrobené z nativního šestijádra, je značené SRH3C. Core i5-10400F z nativního desetijádra nese označení SRH79, z nativního šestijádra pak SRH3D.