Ještě než se podíváme na zmíněný objektiv, vraťme se na chvíli ke snímači. V dnešní době je pro kompaktní aparáty vcelku typický 1/2.3” (či 1/2.33”), který najdete v mnohých tělech Panasonicu (řada TZ), Fuji, ale třeba i novém kompaktu s oddělitelným objektivem Pentax Q. Ve vyšším cenovém segmentu můžete narazit na 1/1.8” - například Canon je dlouho používal v nejdražší G-éčkové řadě kompaktů, dnes podobné rozměry používá Samsung EX1, ale objevily se i u Panasonicu v (již legendárních) ultrazoomech FZ30 a FZ50 (dnes již řada FZ nese menší 1/2.3 a 1/2.33” snímače).

Větší snímače se v současné době do kompaktů prakticky neosazují, jednou z výjimek je řada Panasonic LX, ve které se objevil 1/1.65” snímač v širokoúhlém provedení, jinou třeba Olympus XZ-1, případně některé top modely od Fuji. Dříve však bývalo zvykem, že top modely kompaktů nesly ještě výrazně větší 2/3” čipy a prakticky každý výrobce měl ve své nabídce minimálně jeden takový aparát (nejvíce jich asi vydala Minolta a Sony, ale i Canon PRO1 do téhle skupiny patřil). Dnes už ale v nabídce takové kompakty nenajdete, komercializace vedla ke snižování výrobních nákladů a s tím souvisejícímu zmenšování snímacích čipů.

Proto je více než pozitivní, že se Fuji snaží 2/3” formát oživit. Výše znázorněné schéma zobrazuje (zhruba v reálné velikosti, pokud používáte nějakou běžnou kombinaci rozlišení a displeje) rozměry několika nejběžnějších typů snímačů, se kterými se můžeme setkat. Horní řádka obsahuje ty, které jsou typické pro zrcadlovky, následující pak ty kompaktové. 1” se sice už léta nepoužívá, ale v  blízké době se k němu zřejmě vrátí Nikon se svojí bezzrcadlovkou.

Jak napoví i plocha uvedená ve schématu, 2/3” snímač je více než 2× větší než mainstreamový 1/2.3” (a zhruba 3× větší než  1/2.5 - 1/3”, které jsou typické pro low-endové přístroje). Fuji se ale rozhodla nehnat rozlišení nahoru a zůstat na 12 megapixelech, takže je větší nejen snímač, ale i samotné „pixely“ (rovněž 2-3× oproti běžným kompaktům), což by mělo být zárukou nižšího šumu, použitelnosti vyšší citlivosti ISO a lepšího dynamického rozsahu (méně přepalů, méně černých stínů).

Specialitkou, která ještě s využitím snímacího čipu souvisí, jsou dva nestandardní režimy. Kromě základního, jehož výsledkem je klasický 12MPix výstup (a který výrobce nazývá jako HR High Resolution mode), je tu ještě DR Wide Dynamic Range mode a SN High Sensitivity and Low Noise mode. První jmenovaný funguje na principu podexpozice 50% pixelů a slouží k rozšíření dynamického rozsahu (podle Fuji až na 1600% běžného) a druhý je určen k prevenci šumu (na úkor rozlišení, výstup v tomto režimu odpovídá 6 MPix).