Jak praví klasik: Je cosi shnilého ve státě dánském. Vše začalo ještě za éry předchozího amerického prezidenta, Donalda Trumpa, který jako první americký prezident řešil podporu polovodičového průmyslu ve Spojených státech. Jednal s Applem o udělení daňových úlev, jednal s Foxconnem, vyzval i TSMC k postavení nové továrny na půdě USA. Později Trumpovy aktivity na poli polovodičového průmyslu utlumil Covid. Současný prezident Joe Biden po svém nástupu v původním Trumpově plánu nepokračoval, což přimělo dotčené firmy k sepsání otevřeného dopisu. Ten podepsala Lisa Su jako CEO AMD, Bob Swan jako CEO Intelu a Steve Mollenkopf jako CEO Qualcommu. K nim se přidaly i další značky - Broadcom, IBM a Nvidia. Výsledkem byl tzv. Chips Act, plán na rozdělení dotace ve výši $52 miliard mezi polovodičové firmy.

Záhy však nastalo překvapení, když na základě výzvy šesti významných hráčů vznikl dokument stanovující podmínky k čerpání příslušného finančního podílu, které byly formulovány tak, že by na tyto prostředky ze všech šesti značek dosáhl jen Intel.

To samozřejmě vyvolalo kritiku, jejímž důsledkem byl příslib (v prosinci 2021): „Návrh, inovace, výzkum a výrobu nelze oddělovat. Jakmile bude vše schváleno, zaměříme se na investice, abychom se ujistili, že [každá] část ekosystému dostává podporu, jakou potřebuje.“ Dotace byly v roce 2022 schváleny pro firmy, které v USA jak vyrábějí, tak vyvíjejí.

Nyní se CEO Intelu Pat Gelsinger na akci ASF 2023 vyjádřil, že mu nevadí, že peníze dostanou i firmy jako TSMC a Samsung, které na půdě USA provozují továrny, ale že Intel chce víc. Což zdůvodnil tím, že Intel v USA nejen vyrábí, ale také vyvíjí.

Tento výrok lze vnímat v různých rovinách a kontextech. První se samozřejmě nabízí otázka, proč si Intel na nepodporu vývoje v USA nestěžoval v roce 2021, kdy byly podmínky Chips Act formulovány tak, že by se týkaly jen amerických firem s továrnami v Americe, tedy z šestice všech iniciátorů pouze Intelu. V roce 2021, kdy to vypadalo, že si de facto celých $52 miliard mezi sebe rozdělí Intel možná s Micronem, to nebyl problém. Když se později začalo mluvit i o podpoře vývoje, objevil se najednou u Intelu argument v podobě vývoje, který by najednou měl být důvodem, pro který by právě Intel měl dostat z podílu více.

Další kapitolou je pak vymezování se vůči Samsungu a TSMC. V první řadě se hodí připomenout, že Intel je zároveň zákazníkem i konkurentem TSMC a vedení společnosti má stále problém, jak s touto paradoxní situací nakládat - vzpomeňme například na Gelsingerovy narážky na (ne)spolehlivost výroby na Tchaj-wanu, které pak musel žehlit přednáškou na téma důležitosti polovodičové výroby na Tchaj-wanu a frázemi jako (usiloval tehdy o část 3nm kapacit):

• TSMC odemkla magii křemíku. Pro nás i celý průmysl!

Gelsinger si dále zjevně neuvědomuje, že pozice amerických firem na americkém území je oproti asijským firmám na americkém území podstatně zvýhodněná tím, že po splnění základních podmínek dotace dosáhnou na svůj podíl již přímo. Asijským firmám pak dotace připadne jen tehdy, pokud (krom  splnění základních podmínek) zastaví vývoj a modernizaci svých továren v Číně:

• USA dovolí Samsungu, Hynixu a TSMC inovovat jejich továrny v Číně

Jinými slovy výrobce dostane americké peníze jen tehdy, pokud nechá jiné své továrny zastarat (což logicky povede k jejich zavření nebo prodeji).