Jedním z podnětů, které odstartovaly zabezpečování mobilní komunikace, byla Snowdenova aféra. Uživatelé žádali vyšší úroveň soukromí a největší dodavatelé mobilních operačních systémů - Google a Apple - jim ji nabídli. Namísto jednoduchého šifrování dat, které mělo data chránit především před zloději (nebo náhodnými nálezci zapomenutých telefonů), došlo na pokročilejší metody, které chránily data uživatelů i před poskytovateli samotnými (více-méně).

Do té doby totiž mohly například americké vládní agentury Google vyzvat a ten byl ze zákona povinný data dešifrovat a předat. Nové verze operačních systémů ale na žádost uživatelů přinesly kvalitnější šifrování a Google ztratil možnost jednoduše na dálku šifrování deaktivovat a vytáhnout z telefonu data, které mu úřady nařídily zajistit. Zhruba před rokem si ředitel FBI veřejně postěžoval, že zabezpečení mobilů „zašlo příliš daleko“ a jeho úřadu komplikuje práci.

Ve skutečnosti ale situace zase až tak daleko nezašla. Určité nasměrování se objevilo v amerických soudních dokumentech, konkrétně jde o vyjádření:

Není příliš složité domyslet, co je míněno těmi „některými typy zařízení s Androidem“. Google zavedl kompletní šifrování (nastavené jako výchozí) s Androidem 5.0 Lollipop, což znamená, že pouze zařízení s verzí 5.0 a novější (aktuálně tedy 5.0.x, 5.1.x a 6.0 Marshmallow vydaný v říjnu) lze v tomto ohledu považovat za zabezpečená. Letmý pohled do statistik ale napoví, že tyto verze Androidu aktuálně využívá jen čtvrtina uživatelů, přesně 26 %. Zbytek, tedy až 74 %, data chráněná nemá a Google je na základě úřední výzvy povinen a schopen na dálku zajistit a předat datový obsah smartphonu žadateli.