HDD, SSD, NAS, SD, CF
V našem rekapitulování letošního roku jsme se rozhodli, že datová úložiště shrneme do jednoho. Počet letošních recenzí vypalovaček by se totiž dal spočítat na natažených prstech jedné ruky zobrazující neslušné gesto. Ano, byla pouze jedna. Upadající zájem o optické technologie je prostě nezadržitelný, daleko větší pozornost uživatelů se soustředí na pevné disky a datová úložiště založená na nepohyblivých součástkách (prostě flash paměti a obecně SSD). Pojďme se tedy podívat, kam jsme se letos posunuli a kam vlastně datová úložiště směřují. Zároveň se spolu podíváme na výsledky některých souvisejících anket, které jsme pro vás v průběhu roku připravili, takže vlastně máte na obsah tohoto článku také určitý vliv…
Kapitoly článků
1. Vypalování
2. HDD, SSD, NAS, SD, CF
SSD
Na poli pevných disků se toho událo podstatně více, takže to vezmeme velice stručně a rychle. Výrobci tlačili na pilu, a to jak HDD, tak ale především SSD, kde je stále problém přesvědčit zákazníky, aby kupovali podstatně dražší SSD s relativně malými kapacitami ve srovnání s HDD. Kdo měl možnost pár dní pracovat na počítači s pěkně svižným SSD, ten již pochopil, že SSD opravdu není o kapacitě, i když je pravda, že modely menší než 64 GB bychom s výhledem do budoucna raději nedoporučovali (aby se vám tam také v budoucnu vedle operačního systému vešla i nějaká rozumná baterie aplikací – ono je obecně lepší mít SSD raději větší, aby se měla kam rozkládat zátěž z používání, kterou řeší tzv. „Wear Leveling“ a která by měla zajišťovat v průběhu životnosti stále optimální výkon – dnes vám třeba Ubuntu 10.10 včetně několika aplikací moc místa nezabere, ale před lety byste také netipovali, že 20GB disk bude novému systému Windows včetně několika aplikací a stránkovacího souboru těsný ;-).
Můžete se ovšem setkat také s tak mizernými SSD, že bude počítač nejen neurychlený, ale ještě navíc zpomalený. Týká se to hlavně netbooků nabízených v rámci lživé kampaně jisté společnosti prodávající zahradní techniku a bazény, kde se nepravdivě hovořilo o „noteboocích“ a „výkonném procesoru Intel Atom“ (fráze „Intel Atom“ a „výkonný“ vedle sebe mohl posadit akorát do němoty zpitý markeťák, přesto to, bohužel, na spoustu lidí zabralo). A tak jsme i našemu testování podrobili software FlashFire, abychom ukázali dramatické zrychlení práce softwarovou cestou tam, kde to bylo hardwarově odfláknuté.
Zrychlování SSD však nekončí a jestli jej momentálně něco začíná limitovat, pak je to rychlost 3Gbit/s SATA rozhraní a v poslední době už i 6Gbitového. A tak se OCZ pokouší vyždímat potenciál PCI Express pomocí rozhraní HSDL, což je v podstatě „přivedené PCI Express rozhraní rovnou k SSD“, z čehož vyšly konkrétní produkty o rychlostech až 740 MB/s čtení a 720 MB/s zápis při úctyhodné hodnotě 120 000 IOPS. Jiní na to jdou cestou přímé implementace SSD do PCI Express slotů v podobě nějakých těch interních RAIDů na stávajících rozhraních jako SATA či SAS, ale to už jsou spíše high-endová řešení do firem. Kdo si chce zrychlit jen určité operace a má dost paměti, může použít třeba softwarový ramdisk od společnosti Dataram, který je navíc zdarma.
HDD, NAS
Samozřejmě důraz je kladen také na přenosná datová úložiště nebo obecně taková, která nejsou přímo v PC nebo notebooku, ale někde na síti, kam patří produkty známé pod zkratkou NAS (Network Attached Storage). Pokud jde o externí připojitelné disky či SSD, pak zde jasně dominuje snaha jít do USB 3.0, rozhraní, které může podle analytiků z In-Stat ohrozit i eSATA (z naší ankety nicméně vyplývá, že vy byste dali eSATA přednost před USB 3.0 pouze v případě, že by konektor měl i napájení, což standardní eSATA bohužel nemá). Pod úspěch USB 3.0 se ale podle našeho názoru podepíše až rozšíření zařízení schopných data posílat přes protokol USB Attached SCSI (UASP) a pochopitelně také přítomnost USB 3.0 řadičů přímo v čipsetech základních desek. Jistou důležitost může hrát i podpora bootování z USB 3.0, která se zatím narozdíl od 6Gbitového SATA nekoná.
No, a pokud jde o ty NASy, sami jsme si jich několik otestovali a můžeme říci, že nějaké jednoznačné vodítko, který vybrat, jsme zatím nenašli. Každý nabízí něco jiného a každý jinak rychle. Na rychlost síťového rozhraní (zpravidla 1Gbit/s) se raději nekoukejte, reálné rychlosti jsou často nižší, protože NASy jsou stále limitovány poměrně nevýkonnými procesory. To víte, plnohodnotné PC to není ;-).
 |
Velkým tématem letošního roku však byly disky větší než 2 TB (nebo spíše 2 TiB) a s nimi se pojící problém, kterak takovou kapacitu vlastně ukočírovat. 3TB kousky již stihli uvést všichni výrobci 3,5″ disků a každý se k tomu postavil jinak, pokud jde o informování uživatele o kompatibilitě. Nemusíme vám asi připomínat, že s disky většími než 2 TiB (2,2 TB) je problém, protože tradiční dosud používaná tabulka oddílů typu MBR prostě narazila v adresaci na svůj technologický limit. A protože je na MBR vázána i funkce bootování pomocí starého dobrého BIOSu, není možné jen tak přejít ze způsobu rozdělení disku MBR na GPT, protože BIOS z GPT disku bootovat nedokáže. A tak se začínají objevovat desky s EFI (přesněji UEFI), což s sebou nese problém kompatibility operačních systémů. Z Windows jsou na tuto situaci připraveny pouze x64 verze Windows Vista minimálně se SP1 a Windows 7. 32bitová verze Windows XP nedokáže bez softwarových obezliček používat >2TiB disk ani jako datový (zatím za nejlepší řešení považujeme Paragon GPT Loader, který prostě přidává do Windows XP podporu GPT, připomínáme, že Windows XP Professional x64 už tuto podporu má od narození, ale bootovat z GPT také neumí, naopak se nám moc nelíbí ASUS Disk Unlocker, ale vy na to máte soudě dle výsledků ankety trošku jiný názor).
Nikdy není dost velkej…
Tématem příštího roku bude pravděpodobně překročení 3TB kapacity. Pokud jde totiž o problém s 2,2TB (2TiB) hranicí, pak už je jedno, zda máme tu čest s 3TB, nebo třeba 5TB diskem. Jakmile se výrobci oprostí od strachu uvádět velké disky proto, že by jim to zákazníci kvůli zmíněnému limitu nekupovali, mohou se klidně pustit do výroby velkých a ještě větších kapacit. Seagate už se určitě těší na 100TB disky, ale s těmi se ještě v příštím roce určitě nesetkáme.
| Ankety |
|---|
 |
 |
SD, CF
Jedním odstavečkem také zmíníme paměťové karty, přičemž se naše zraky budou ubírat především ke dvěma populárním formátům Secure Digital a Compact Flash. Jejích vývoj jde stále vpřed, přijímání nových specifikací neustalo, a tak se můžeme setkat s SDXC kartami s kapacitou až 64 GB a rychlostí Class 10 (mimochodem toto označení by SD asociace chtěla u nových karet nahradit jiným – UHS neboli Ultra High Speed, kde půjde zpočátku až o 104 MB/s a později až 300 MB/s). S CF kartami se pak setkáte nejen v určitých fotoaparátech, někteří je používají i jako náhrady pevných disků. Hned z kraje roku oznámila CF asociace specifikaci umožňující dosáhnout u těchto kartiček až 144 PB, z druhého kraje (letos v prosinci) pak zavedla podporu UDMA mode 7, což si klidně představte jako 167 MB/s (právě UDMA je důvodem, proč CF karty někteří používají přímo v PC třeba na nějaký „light-weight“ operační systém). Samozřejmě některým je 167 MB/s málo a tlačí na CFA, aby se to zvedlo alespoň na 500 MB/s (když už SDA hovořila o 300 MB/s ;).
předchozí kapitola
Kapitoly článků
1. Vypalování
2. HDD, SSD, NAS, SD, CF
