Dnes je 13. srpna, datum, které se objevilo ve smazaném tweetu jako termín představení grafických karet Xe. Co vlastně měl Intel představit, není úplně jasné, protože tzv. DG1 - nejmenší samostatné GPU - už představil, na integrované GPU v Tiger Lake dojde začátkem září a jak se dozvídáme nyní, samostatné velké herní grafické jádro nebude dostupné dříve než příští rok.

• Intel slíbil, že do 13. srpna představí grafiky Xe, pak to vzal zpět

Podle informací, které exkluzivně přinesla redakce webu VideoCardz, bude tzv. Xe-HPG (patrně high-performance graphics, určená k hernímu nasazení) vyráběna na externím procesu (nikoli tedy 10nm technologií Intelu jako ostatní, především výpočetní, modely). Oproti výpočetní verzi bude Xe-HPG vybavena pamětmi GDDR6, nikoli typem HBM. Architektura podporuje ray-tracing. Intel má vzorky v laboratořích a hotový produkt cílí na rok 2021.

V kontextu těchto zpráv lze připomenout nedávnou zvěst, podle které se Intelu nepodařilo sehnat výrobce, který by měl o herní Xe zájem. Těžko říct, zda nyní redakce VideoCardz použila frázi „Intel odhalí Xe-HPG herní architekturu“ záměrně (a nikoli tedy „vydá kartu“), aby zdůraznila, že odhalením architektury může vše i skončit (stejně jako s letošním menším čipem DG1), nebo bychom při tomto výkladu „slyšeli trávu růst“, každopádně Intel nebude v jednoduché pozici.

O první samostatné Xe od Intelu, DG1, výrobci karet neprojevili zájem (dosud se neobjevilo ani v noteboocích), takže jej Intel dodává pouze jako vzorky pro vývojáře na ladění softwaru. Nyní se rozhodl, že čipy využije v serverech.

Jeho herní grafická karta totiž přijde na trh teprve po nové nabídce Nvidie a AMD, tedy v době, kdy hlavní vlna uživatelů čekajících na upgrade bude již uspokojena a nedá se čekat, že by nějaké relevantní množství uživatelů, které na upgrade čeká, jej ještě odložilo v naději, že Intel přijde s nabídkou válcující jak AMD, tak Nvidii.

Bude-li Xe-HPG za něco stát, nemusel by ani zvěstovaný nezájem ze strany výrobců být pro Intel omezující. Společnosti by nic nebránilo namísto prodeje GPU výrobcům grafických karet objednat např. u společnosti PCPartner nebo TUL výrobu grafických karet dle specifikací, které by pak Intel sám prodával jako vlastní produkt. Riziku nezájmu zákazníků by však čelil sám (pokud by se karty neprodaly a zůstaly na skladě, ležely by v nich peníze Intelu a nikoli výrobcům).