Typická ukázka, proč je DRM špatná věc, se objevila v Nizozemí. Někteří tamní on-line prodejci hudby nabízejí skladby vícero způsoby. Jeden z nich (dražší) dovoluje zakoupenou hudbu vypálit i na CD nebo nahrát na přenosný přehrávač, jiný a levnější způsob umožňuje skrze ochranu DRM přehrávat zakoupenou skladbu pouze na tom počítači, kam byla stažena. Ověření patřičné licence se samozřejmě děje přes internet. Vydavatelé (nikoli prodejci) se však rozhodli, že tento způsob licencování jednoduše zruší, protože jim z nějakého důvodu nevyhovuje. Nadále tak půjde koupit jen ta dražší a „šiřitelnější“ verze.

Celé by to nebylo až tak dramatické, kdyby se ovšem vydavatelé nerozhodli podporu aktivně ukončit. Co to znamená? Že skladby, za které uživatelé již zaplatili, mohou jednoho krásného dne (1. ledna 2007) přestat zcela fungovat. Prostě jim vyprší licence a přehrávač v PC se to dozví po jejich aktualizaci z internetu (řešením je internet odpojit, ale jakmile jednou dané licence zaktualizujete, máte definitivně „po hehe“). I toho je DRM schopný. Jak se budou chráněné skladby uživateli chovat, může záviset na tom, „kdo na druhém konci licence někam klikne“.