23. září dospělo několik amerických společností točících se kolem hudebního byznysu v čele s DiMA k zajímavé dohodě. DiMA, NMPA a RIAA spolu s NSAI a SGA si vymyslely nový (nebo možná „další“?) způsob kompenzace tvůrců hudby za její distribuci skrze online portály.

Návrh této dohody počítá s tím, že provozovatelé tzv. „služeb s omezeným stahováním a služeb s interaktivním streamováním“ budou platit fixní licenční poplatek ve výši 10,5 % ze svých tržeb. V některých případech bude dovoleno bezplatné propagační streamování. Tyto organizace se také dohodly na tom, že „služby neinteraktivního čistě zvukového streamování“ (čili asi internetová rádia) nebudou licenci od vlastníků autorských práv pro reprodukci nebo distribuci potřebovat. Za zmínku ještě stojí skutečnost, že těch 10,5 % z příjmů neznamená, že když si portál nic nevydělá, nic nezaplatí. V návrhu se totiž počítá v určitých situacích s nějakými minimálními poplatky, ale už se dále nerozvádí, co je tím míněno.

Každopádně si vydavatelé a spousta dalších subjektů do tohoto hudebního byznysu zapletených zmíněnou dohodu velice pochvaluje. My jen pro jistotu znovu připomeňme, že hovoříme o USA a nejsme si jisti, jak to tam vlastně mají s výpalným nebo obecně licenčními poplatky za současnou podobu streamované nebo stahovatelné (míněno legálně) hudby. Každopádně máme pocit, že pokud jde o nějaký poplatek navíc, dovedeme si představit, že je buďto provozovatelé naúčtují svým uživatelům (nabízí se termín „poslechovné“), nebo danou dosud nejspíše neplacenou službu zruší. Ale možná to jen vidíme úplně špatně.