Tím serverem je IBM Power E1080 (předchozí generace nesla označení E980, takže jisté schéma je asi evidentní). Dle vyjádření IBM byl od základu navržen pro nasazení v prostředí hybridního cloudu, jehož využití v době pandemie vzrostlo napříč nejrůznějšími typy společností. To je taková pěkná a v zásadě nic neříkající formulace, takže se pojďme raději podívat na nějaké technické parametry.

Server se může skládat z jednoho až čtyř nodů, každý node obsahuje čtyři procesory Power10 vyrobené 7nm technologií u Samsungu. Každý použitý Power10 dle konfigurace může mít 10, 12 nebo 15 jader (fakticky je v posledním případě na křemíku přítomno jader šestnáct, přičemž jedno je trvale vyřazeno z důvodu zvýšení výtěžnosti). Každé jádro pak umí najednou zpracovat osm vláken (SMT-8). S kalkulačkou v ruce lze dojít k maximálnímu počtu 240 fyzických jader a 1920 vláken. Při tvorbě  konfigurací platí omezení, že každý osazený node musí nést stejné procesory jako nody ostatní. 

Co se paměti týká, na jeden node bude možno v budoucnu (po dodání prvních takto  dimenzovaných modulů na trh v prosinci letošního roku) osadit až 16 TB RAM, celkově tedy 64 TB paměti pro celý server E1080. Paměti jsou založeny na nové architektuře OpenCAPI Memory Interface (OMI), teoretická propustnost při použití 32GB či 64GB modulů je pro jeden Power10 až 409 GBps. Firmware OMI řadiče je ale v současné době vzdor slovu „open“ v názvu proprietárním vlastnictvím IBM, kvůli čemuž nelze Power10 aktuálně označit za zcela open hardware.

Další parametry už pouze stručně:

• 8 PCIe Gen 5 slotů na každém node, tj. 32 celkem; dostupné adaptéry pro všechny předchozí generace PCIe slotů, datasheet hovoří při vhodné kombinaci adaptérů až o 192 PCIe Gen 3 slotech
• Přímo lze připojit až 4000 SAS disků, jak HDD tak SSD.
• Podporovány jsou systémy IBM AIX, IBM i a Linux

IBM provedlo i nějaké benchmarky, vůči nimž je zapotřebí samozřejmě projevit zdravou míru skepse, jsou totiž přímo součástí tiskové zprávy a byly tak jistě patřičně vybrány. Nicméně plyne z nich:

• 2.5x vyšší výkon při AES šifrování než u serverů předchozí generace
• 5x vyšší rychlost při maticových operacích s použitím akcelátorů dostupných v Power10 (marketingově prezentováno coby pětinásobné zrychlení operací umělé inteligence)
• 4.1x vyšší propustnost u RedHat OpenShift kontejnerů na jádro ve srovnání s x86 servery (srovnání s Intel Xeon Gold 6248 v performance režimu, oba testované systémy měly 40 jader, 3.8-3.9 GHz a maximum osaditelné paměti)
• O 40 % rychlejší běh SAP Enterprise Cloud Services a HANA Enterprise Cloud než na nejbližším srovnatelném x86 (zde test vůči serveru s Intel Xeon Platinum 8380H)

Není to jistě železo, které by si běžný uživatel pořídil do své malé domácí serverovny (o čemž svědčí například decentní pominutí jakékoliv zmínky o ceně kdekoliv ve veřejných materiálech IBM), takže se špatně posuzuje, jak velký pokrok pro praktické použití bude E1080 znamenat. Nicméně lze-li věřit materiálům IBM, je nárůst výkonu a pokles spotřeby takový, že dvě E1080 nahradí až 126 serverů předchozí generace s více než 80% úsporou nákladů na energii. Pokud by se toto ukázalo pravdivé alespoň po vydělení dvěma, pak by to jistě pokrok byl.

Pro příznivce open-source hardware a OpenPOWER architerktury se však zatím žádná radost nekoná. V této oblasti zůstává stále nejrychlejší možností předchozí generace, tedy Power9.