1. Má počínání občana - zákazníka povahu ve smyslu ustanovení § 15 odst. 2, písm. a), § 37 odst. 1, písm. c), § 45 odst.2, písm. b) či nikoli?

Jak zákon praví: "Autorovo svolení k užití díla nepotřebuje a odměnu není povinen poskytnout, kdo zhotoví rozmnoženinu nebo napodobeninu uveřejněného díla pro svou
osobní potřebu." Není tedy možné nechat si vypalovat CD třetí osobou. Ano, takto praví zákon a nedá se s tím vůbec nic dělat. Pro vlastní potřebu si tedy mohu kopii na své
vypalovačce udělat ale od kamaráda ne. Dokonce, dle dikce zákona, je u nás beztrestné si pro vlastní potřebu z Internetu stáhnout a vypálit na vlastní vypalovačce jakoukoliv MP3. To je jistě
potěšující a nikde v celé slavné kampani IFPI se o této skutečnosti nehovoří (pochopitelně). V USA však mají poněkud jiný zákon. Tam se nepíše o tom, kdo vypaluje, ale k čemu věc
slouží. Mají tam tzv. "fair use" tedy volně přeloženo čestné, nebo snad slušné, spravedlivé nebo snad bezúhonné použití díla. Ale ani tam není možné dále kopírovat jinak, něž
pro vlastní potřebu z vlastního originálu. Věc jde dokonce tak daleko, že není možné pořídit kopii CD, které jste si koupili ani pro vlastní ženu! Faktem ale je, že instituci bezpodílového
spoluvlastnictví manželů nejspíše v USA neznají. Tím pádem bych řekl (já nejsem právník), že kopie pro vlastní ženu jsou u nás možné :-)

2. Jedná se tedy v daném případě o pořízení rozmnoženiny pro jinou než vlastní osobní potřebu či nikoli?

Dle zákona nejde o zhotovení rozmnoženiny pro vlastní potřebu. Velmi komická věc. Každému je přece jasné, že se o právě takovou rozmnoženinu jedná, ovšem dle zákona ne. I zde se bohužel
nedá nic dělat. Ona celá tahle formulace vznikla v době, kdy existovaly první magnetofony a vydavatelům bylo jasné, že kopie bude vždy mnohem horší než originál. Koho by tenkrát napadlo, že za pár
let bude možné digitální kopii pořídit za pár i doma. Ale jak se ukazuje, dá se právě velmi dobře použít na institut kopírování CD za úplatu.

3. Je třeba v takových případech svolení oprávněných subjektů či nikoli?

Samozřejmě, dle zákona ano. Dokonce autorům patří odměna za použití díla i když k jeho šíření souhlas nevydali. Zde opravdu není co komentovat.

4. Jakou právní odpovědnost má poskytovatel služby?

Onen "palič" nese plnou právní odpovědnost. Dle trestního zákona může vyfásnout odnětí svobody až na pět let nebo peněžitý trest, anebo propadnutí věci.

5. Je postavení poskytovatele služby analogické právnímu postavení lisovny CD?

Ano, pokud bude "palič" prodávat volně kopie. Ne, když vytvoří kopii vámi doneseného a vámi koupeného originálu. Trestně asi ve druhém případě vyfásne méně, ovšem nelegální je oboje. Ve
druhém případě jsou navíc pachatelé dva. Ten co vypaluje i ten co si nechává vypálit.

6. Lze uvažovat o objektivní a subjektivní odpovědnosti?

Zde se přiznám, že to je jen právní hra o slovíčka a nevím jaký valný význam má. Snad objektivní odpovědnost má menší váhu a méně se trestá? Ale on mi nějaký právník mailem určite poradí.
Nicméně právní rozbor konstatuje, že se jedná o odpovědnost subjektivní a to jak u "paliče" tak u "vypalovaného" (dle vzoru vyšetřovaný - vyšetřovatel :-))

7. Jakou právní odpovědnost má zákazník - objednatel služby?

Jedná o účastenství ve formě pomoci. Jak se ve výkladu dále uvádí. Jde ovšem jen o případy dokonání trestného činu. Asi chtějí naznačit, že když u "paliče" najdou originály (vaše), ke kterým ještě
nestihl vypálit kopii, jste bez viny. No to je hezké uklidnění.

8. Je počet vyrobených kopií, rozmnoženin významným faktorem pro stanovení míry resp. rozsahu osobní potřeby?

V zákoně se výslovně hovoří v jednotném čísle. Dle výkladu tedy: "Konkrétní vyšší počet rozmnoženin zhotovených pro osobní potřebu bez souhlasu autora, je pak relevantní z hlediska výše
nároků z porušení práva k dílu podle Autorského zákona, resp. Občanského zákoníku."

9. Jak se vypořádat se skutečností, že zákazník požaduje vyhotovení rozmnoženiny z nosiče zvukového záznamu, který velmi často není jeho vlastnictvím, pochází např. z půjčovny či klubu, anebo se jedná již o rozmnoženinu pirátskou či rozmnoženinu vzniklou shora popsaným procesem.

Z hlediska vypálení třetí osobou je věc jasná, ale jak dále výklad uvádí, v zákoně se nikde nehovoří o tom, že pro vlastní potřebu musím vlastnit originál. Nutnou podmínkou pouze je, že dílo již
bylo vydáno. Alespoň nějaká útěcha, která se však nikde více neventiluje.

10. Jaké možnosti řešení daného stavu jsou možné v rámci platné právní úpravy a jak zásadněji právně regulovat tyto vztahy v rámci úvah de lege ferenda v souvislosti s připravovaným novým autorským zákonem?

Opět cituji z výkladu: "Jde tedy je o důsledné vymáhání dodržování právních předpisů na straně jedné a o rozsáhlejší osvětu mezi uživateli autorských děl na straně druhé."

Myslíte si tedy, že když pálíte kamarádům CD, můžete přijít za mříže? No, když to děláte v malém, asi po vás pan Dastych pátrat nebude, případně se to obejde s nějakou tou pokutou. Velkopalírny
jsou však věcí jinou. Těm bych opravdu doporučoval od takovéto činnosti upustit a věnovat se jiné formě podnikání. Ovšem myslím, že pro všechny, kteří pálí jiným, existuje jedno, celkem elegantní řešení.
Dle zákona si můžete kopii udělat pouze na vlastním zařízení. Ale nikde se nehovoří o tom, jak dlouho ho musíte vlastnit. Co tedy zákazníkovi PC s vypalovačkou na dobu pálení prodat a pak zase
za stejnou cenu koupit zpět? Domnívám se, že takto by to mohlo být trestně nepostižitelené. Co myslíte? Druhým řešením, je razit heslo "Palírna do každé rodiny!". Dnes už to není věc vůbec finančně
náročná. Vždyť dobrou vypalovačku pořídíte za 5 000,- Kč. Vytvoříte-li si tak deset kopií CD (pro vlastní potřebu, samozřejmě), máte investici zpátky. Jen doufám, že to není
návod k páchání trestné činnosti, abych se nenamočil sám!

Všem, kteří to dočetli až sem, doporučuji k prostudování ještě související články, bude jim spousta věcí ještě jasnější.