Měla by to být poslední Itania svého druhu, další („Tukwila“ zhruba za rok) už mají nést vlastní paměťový řadič a vůbec bude v tomto segmentu poměrně hodně změn (jiné komunikační rozhraní a tedy i čipsety nesoucí kompatibilitu s novými Xeony, čtyři jádra, novější výrobní proces a další; po „Tukwille“ přijde „Poulson“ a pak „Kittson“, který se aktuálně teprve „kreslí na papír“).

Zároveň s novými Itanii přichází i nepatrně upravené logo, z nějž odpadá dvojka. Itaniím už se tedy neříká Itanium 2, ale prostě a zase jenom Itanium. Pokud by vás zajímalo, o kolik je „Montvale“ rychlejší než jeho předchůdce „Montecito“, pak vězte, že materiály Intelu hovoří cosi o zhruba 10 až 20 procentech.

Novou funkcí, která stojí za zmínku, je Core Level Lock-Step, jenž doplňuje stávající Socket Level Lock-Step. Jde o možnost „zrcadlení“ práce procesoru v jednom socketu jiným procesorem, v případě Core Level Lock-Step lze práci jednoho jádra jednoho procesoru duplikovat druhým jádrem, vše pochopitelně v rámci co největší stability (tam, kde se používají Itania, si nemůže nikdo dovolit udělat sebemenší chybu, proto je v těchto procesorech i Cache Safe technologie pro odstavení chybných bloků cache a další vychytávky). Core Level Lock-Step má však jednu drobnou vadu na kráse: v procesorech se totiž objeví až v prvním kvartálu příštího roku.