Intel vítězoslavně uvádí dvoujádrové procesory
Kapitoly článků
Jak se dívat na dvoujádrové procesory?
Nejprve si musíme něco povědět o tom, co nám vlastně dvoujádrový procesor přináší za výhody a nevýhody. V první řadě se dvoujádrový procesor v systému tváří a chová jako dva v podstatě naprosto nezávislé procesory. A podle toho, jak budou aplikace (resp. operační systém) dva procesory využívat, bude celý systém výkonný.
Není to tak dávno, co se objevovaly dotazy typu: „Na kolika gigahertzích teda běží ten dvoujádrový procesor, když se řekne 3,2 GHz? Když jsou jako dva, tak běží jako jeden na 6,4 GHz? Nebo jako jedno jádro běží jen na 1,6 GHz? nebo je to ještě úplně jinak?“
Odpovědět na tuto otázku není tak jednoduchá, jak se může někomu na první pohled zdát. Mnozí uživatelé totiž stále za výkonnostní ukazatel považují pracovní frekvenci procesoru, což už nějaký ten čas není úplně pravda. Ano, frekvence procesoru udává jeho rychlost, nikoli však výkonnost. Tu tvoří mnoho dalších parametrů a faktorů. Zjednodušeně se dá prohlásit, že dvoujádrový procesor na 3,2 GHz běží jako dva procesory, každý na 3,2 GHz. To však neřeší dilema, které má tazatel výše položené otázky. Dvoujádrový procesor zkrátka běhá tak rychle, jako dva procesory. Ovšem aplikace (potažmo operační systém) musí umět využít toho, že má skutečně dva procesory k dispozici. Pokud toho nevyužije, nárůst výkonu se nekoná a dokonce může výkon i klesnout.
Zkuste si představit jednoho písaře, po kterém chcete, aby opsal knihu. Dáte mu jednu knihu, písař ji vezme a podle toho, jak je výkonný, ji rychle opíše. Teď si představte, že chcete, aby to bylo rychlejší, takže si najmete dva písaře a dáte jim tu knihu opsat. Otázka je, zda se k nim stále budete chovat jako k jednomu písaři, nebo jako ke dvěma.
Pokud oběma dáte dohromady jednu knihu na opsání, pak se k nim v podstatě chováte jako k jednomu. Když budou přepisovat text dva z jedné knihy, o moc rychlejší ta práce nebude. Vlastně skoro vůbec a dokonce se může stát, že ta práce půjde ještě pomaleji. Písaři si budou knihu půjčovat, aby každý dělal to svoje, čímž se budou zdržovat (úplný nesmysl by byl, aby oba dělali totéž, tento scénář vynechme).
Aby byla jejich práce opravdu efektivní, musí každý přepisovat jiný text. Každý dostane tedy svůj svazek textu na přepsání a co se stane? Písaři se nebudou navzájem zdržovat, každý udělá svou práci a v ideálním případě bude celá práce hotova za polovinu času. A oba budou plně vytíženi.
Podobné je to i s dvoujádrovými, resp. dvěma jednojádrovými procesory. Bude-li aplikace či operační systém využívat toho, že jsou výpočetní jednotky dvě, poběží efektivněji a v konečném důsledku i rychleji.
Pentium Extreme Edition 840
Jistě jste si už všimli, že Intel uvedl pouze nejnadupanější desktopový dvoujádrový procesor a tím je Pentium Extreme Edition 840 (Pentium D bude později). Nasazení modelových čísel do procesorů s přívlastkem „Extreme Edition“ osobně vidím jako promyšlený marketingový tah. Doposud totiž byly u Extreme Edition procesorů uváděny frekvence a některé uživatele (právě z té kategorie, co by mohli položit výše uvedenou otázku) by od koupě nového modelu mohl údaj o frekvenci odradit. Představte si totiž, že máte vedle sebe dva procesory: Pentium 4 Extreme Edition 3,73 GHz a Pentium Extreme Edition 3,2 GHz. Že z názvu dvoujádrového procesoru vypadla čtyřka, by si mohl všimnout málokdo. Že má ale dvoujádrový procesor nižší frekvenci, to je patrné snad na první pohled.
Pojďme si stručně a přehledně shrnout parametry procesoru Pentium Extreme Edition 840:
Jak jsme se již dříve zmiňovali, má Pentium Extreme Edition technologii HyperThreading, která dokáže zpracovávat dvě softwarová vlákna naráz. V dvoujádrovém procesoru to znamená 4 vlákna. Názornou animaci ve Flashi můžete shlédnout přímo u Intelu.