Začnu tím, že budete potřebovat mechaniku, která LabelFlash umí. Zatím jsou pouze dvě, NEC ND-3551 a ND-4551. Díky spolupráci se společností NEC a jeho výhradním místním zástupcům, firmám Abacus a AT computers, jsme získali k otestování ND-4551. Nutné k tomu byla i LabelFlash média. Podle našich infoamcí se na jejich vývoji podílela firma FujiFilm, ale jak později zjistíte, vyrábí je někdo úplně jiný. Poslední nutnou věcí je software. My jsme dostali Nero 6.6.1.3 OEM NEC. To znamená, že to je speciální verze určená pro tyto NEC vypalovačky. Ještě musím doplnit, že ND-4551 nese na vrchní straně nálepku Sample. Je tedy možné, že to, co naměříme, bude ve skutečnosti vypadat ještě trochu jinak.

Chtěli jsme začít klasickou recenzí, ale zjistili jsme, že ND-4550 a ND-4551 jsou naprosto shodné a to nejen co se výsledků měření týče, ale i použitého hardwaru (otázkou přeflashování se budeme věnovat v dalším článku). Jediný rozdíl jsme objevili v offsetu. Ten má ND-4551 168 bytů (42 vzorků), zatímco ND-4550 264 bytů (66 vzorků). Pustíme se tedy hned do toho nejdůležitějšího, představení LabeFlash.

My nebudeme potřebovat žádné manuály ani nic podobného, nás zajímá jen software:

• Nero 6
• Nero Vision Express
• Nero Media Player
• InCD 4
• InCD Reader
• Content + Templates

Ani zde se nebudema zabývat tvorbou videa nebo packetovým zápisem, nás zajímá, čím že to budeme vlastně na LabelFlash médium kreslit. NEC dodává k mechanice obyčejné Nero Express a jak již bylo řečeno, jde o verzi 6.6.1.3. Hned na první pohled poznáte, co je nového:

No ano, tou hledanou aplikací je Burn Label. V klasickém Nero je k nalezení také mezi ikonami na horní liště (po prvním spuštění úplně vpravo).

Burn Label vám ukážu už nataženým testovacím obrázkem.

Aplikace to není nikterak složitá, až bych řekl prostá. Co vás asi bude zajímat, je, jak se bude LabelFlash disk hlásit. V pravo uprostřed to vidíte. Typ disku: Label side. Je-li tam DVD±R položené datovou stranou, ohlásí se jako DVD-R nevo DVD+R. Na tyto tři plochy je možné kreslit. Na CD nebo přepisovatelná média zapomeňte. Zde jsem objevil první nedostatek. Vyměníte-li médium, nedojde k jeho novému načtení. Musíte program zavřít a znovu otevřít.

Na to, jak je to jednoduchý nástroj, má poměrně hodně možností, jak si s kreslící plochou vyhrát. Jsou tu různá nastavení pro pozadí, včetně výplní a barevné palety, pro obrázky tu najdete i nějaké ty efekty.

Zbývá doplnit, jaké obrázky se dají použít. Jsou to: JPEG, JIF, PBM, PCX, PNG, PPM, TGA, TIF, BMP, DIB, WMF, WPGT a GIF. Vkládat se dají i prosté texty. Zkrátka podobné, jako když tvoříte nálepku na médium. No a podobnost s tiskárnou je tu i ohledně kvality. Přednastaveny jsou tři:

• rychlé
• střední
• nejvyšší

Komu je to málo, může si zvolit vlastní nastavení.

Drobná rozpolcenost, jak vidíte, tento dialog česky rozhodně není, i když Burn Label z většiny ano.

Takže nyní už máme vše připraveno, stačí stisknout tlačítko vypálit. My jsme hned dali tu nejvyšší kvalitu.

Další drobná chybička. Jakmile se dostanete za polovičku, odhadovaný zbývající čas zmizí a naskočí tam konstanta 00:00. Schválně jsme při kreslení proces přerušili, byli jsme zvědaví, jestli dojde ke zničení, nebo jestli to bude možné nějak napravit. Stalo se to, že opětovně se kreslení bez problémů rozjelo znovu, ale už i přes to nakreslené. Jak si dále ukážeme i na obrázcích, LabelFlash, stejně jako Disc T@2, dovoluje kreslit přes sebe. Vykreslené plochy jsou pak světlejší, ale tzv. přepálené. Ověřili jsme, že ještě druhé kreslení nejvyšší kvalitou se dá ještě použít (zvláště u tmavších obrázků). Další už pak kvalitu zhoršuje. Takže už nebudu více napínat, voila!

Pozor! Velký obrázek má rozměr 945×955.

Prosím omluvte mou lenost. Ty nečistoty, co vidíte, jsou na vnitřní straně scanneru, nestihl jsme ho vyšůrovat. Které je LightScribe asi poznáte sami.

Mno, řeknu vám, čekali jsme to lepší. Ale nebuďme zase neskromní. Porovnejme si to s Disc T@2.

Možná se zdá, že T@2 je lepší. Omyl. První co mne napadlo je přirovnání nebe a dudy. Zatímco na T@2 je potřeba velmi často plackou naklánět, aby bylo vidět co tam vlastně je, LabelFlash je mnohem více kontrastní a nic takového není nutné. Možná to bude více patrné na fotografii.

Když WIFT před 3 lety zkoumal Disc T@2, odhalil kružnice, které jsou při kreslení vytvářeny. Protože DVD má drážky o poznání hustější, je také těžší něco podobného zachytit. My jsme to zkusili a takto vypadá kousek zvětšený jak se nám nejvíce podařilo:

zvetseni

To by byla vrstva takříkajíc ke kreslení určená. My ale víme, že to samé dovede LabelFlash i do té datové. Takže hurá do toho!

Nejprve ale musíme překonat výstrahu, že na pokreslenou plochu už žádná data neuložíte. To už známe z T@2. Takže nebudeme ani předvádět jak se kreslí „za“ data, my rovnou „zničíme“ celé DVD.

Pozor! Velký obrázek má rozměr 946×953.

Stejně jako T@2 je to spíše podobné hologramu než obrázku. Určitě je to přinejmenším i na tomto obyčejném DVD barvivu srovnatelné na Super AZO s T@2.

Posledním co nás zajímá je, jak se liší jednou a 2× „vypálené“ DVD.

Fotografové tomu říkají, že je to „přepálené“. Kontrast se sice o něco zlepšil (více u kreslící vrstvy) ale detaily jsou naopak více rozmazané. Přepálení datové části mělo jen malý význam.

V úvodu jsem vám sliboval vysvětlení ohledně původu použítých médií. Vše asi řekne obrázek.

No ano, toto je DVD-R Ritek, které dokonce už v naší databázi máme. Tam ale samozřejmě bez LabelFlash vrstvy. Střed zase říká, že je to FujiFilm. Co to znamená? FujiFilm to vymyslel, ale výrobu zadal firmě Ritek.

Pozn. WIFT: Ještě, než začnete tuto technologii odsuzovat s tím, že tiskárna nebo fixa vypadají každopádně lépe, uvědomte si, že LabelFlash i Disc T@2 a koneckonců i LightScribe vlastně není o tom, mít médium patřičně potištěné, ale mít je něčím výjimečné. Rozhodně to platilo v době, kdy existovalo jen Disc T@2, protože Yamaha CRW-F1 na trhu vydržela necelý rok (vlastně oficiálně jen asi půl roku), takže se stala poměrně draze placeným sběratelským kouskem, a to právě díky vychytávkám, jako Advanced Audio Master Quality Recording a právě Disc T@2.

Co k tomu nakonec říci? Podle prvních obrázků jsme čekali něco lepšího. Rozhodně tiskárnu zatím nezahazujte. Původ u DiscT@2 je patrný, ale Yamaha předvedla, řekl bych, další vývojový krok správným směrem. Něco ještě vylepší firmware, něco vypalované barvivo. Časem určitě LabelFlash své příznivce najde a jak se bude kvalita zlepšovat, bude jich víc a víc. Oproti LightScribe má totiž jednu velkou výhodu. Co si nakreslíte, to už máte chráněné před oděrem a zničením. Je také podstatně rychlejší. Na nejrychlejší zápis vám postačí jen necelých 7 minut, zatím co s LightScribe 20 minut. V nejvyšší kvalitě je to cca 27 : 36 minutám pro LabelFlash.

Mechaniku a média pro recenzi dodaly výhradní prodejci vypalovaček NEC pro ČR, firmy Abacus a AT Computers. Ceny médií ani mechanik zatím nejsou známy.