K čemu je to dobré

Typickým příkladem, kde využít znalost vytvoření bootovacího CD s Windows 2000 je vytvoření nového bootovacího (a tím pádem instalačního) CD s novým service packem. Service packy pro Windows 2000 narozdíl od předchozích NT systémů (typicky NT4) umožňují aplikaci na instalační sadu. Takto aktualizovaná instalační sada má tu výhodu, že pokud z ní nainstalujete Windows 2000, bude již instalace obsahovat onen service pack, který byl na instalační sadu aplikován. Zkrátka a stručně: Nainstalujete si z CDčka Windows 2000 a už tam bude např. Service Pack 2.

Pokud budete chtít aplikovat na instalačku Win2000 např. SP2, musíte všechny soubory z CD zkopírovat na disk a potom určitým způsobem aplikovat SP. Pak musíte všechny soubory vypálit na nové CD. A když to provedete běžným způsobem, nebudete moci instalovat Windows přímým nabootováním z CD - protože CD nebude bootovací. Jak tento problém vyřešit, to se vám pokusím v následujících odstavcích popsat.

Rozdíl v bootování z CD mezi WinNT/2K/XP a Win9x

U Win9x (přesněji řečeno Windows 98 a Windows Millennium Edition) je bootovací část udělána většině z vás známou emulací bootovací diskety. Vytvoření takto bootvacího CD je poměrně jednoduché - vytvoříte bootovací (systémovou) disketu, z té pak uděláte image a tento image předhodíte vypalovacímu programu jako image pro bootovací část CD (nebo mu předhodíte jen disketu a on si image z diskety udělá sám). Takové CD pak funguje tak, že z něj nabootujete a ono se tváří jako disketa A:. A na té disketě by měly být ovladače pro CD-ROM mechaniky, jinak se na zbytek CD prakticky nedostanete. Původní disketová mechanika A: se pak tváří jako B:.

V případě systému, založeného na WinNT (tedy Windows NT4, Windows 2000 a Windows XP) je bootovací část udělaná bez emulace. To znamená, že po nabootování jsou přístupné všechny soubory na CD stejně tak, jako když se na obsah CD podíváte v již nainstalovaném operačním systému. Rozdíl je také v bootovací image. Zatímco v případě Win9x dáváte vypalovacímu softwaru disketu (nebo její image), v případě WinNT/2K/XP dáváte vypalovacímu softwaru jeden bootovací sektor. A jen tak pro zajímavost - image bootovací diskety má zpravidla velikost 1 474 560 bajtů, image bootovacího sektoru pro NTčka má velikost 2 048 bajtů - tedy přesně 2 kila.

Jestliže víte, jak vytvořit bootovací CD pomocí emulace diskety, pak vás asi bude zajímat, jak je to s těmi NT-based systémy. Kde tedy vzít image bootovacího sektoru a co kde a jak nastavit, aby to fungovalo. Předně vás upozorňuji, že ten image si budete muset sehnat sami. Ovšem povím vám odkud a jak ho vydloubnout. A abych už zbytečně neplýtval slovy, zkusím udělat tento návod asi jako kuchařku.