Jaké bude externí Serial ATA rozhraní?
Nejprve se podíváme, jak takový konektor bude velmi pravděpodobně ve finále vypadat. Vlevo je zástrčka, vpravo pak zásuvka, kterou v budoucnu naleznete na řadičích s externím výstupem, případně později rovnou někde na PC skříni, jako dnes běžně nalézáme zásuvky USB.
Konektor má údajně zvládnout více než 5 000 vysunutí a zasunutí, zatímco interní je stavěn pouze na 50. Prakticky jde o zmodifikovaný interní Serial ATA konektor, navíc o něco zmenšený, aby se tak zabránilo použití interních nestíněných kabelů. To už se lehce dostáváme k propojovacím kabelům pro eSATA. Kromě toho, že budou stíněné, tak jejich typická délka má být kolem 2 metrů.
V budoucnu se dokonce předpokládá, že nově prodávané základní desky budou již dodávány s přechodkami na eSATA konektory. Řešení by pak mohlo vypadat třeba takto:
Nutno podotknout, že stávající „tak zvané“ externí Serial ATA zařízení, nebudou s těmito kompatibilní, tedy co se týče způsobu zapojení. V dnešních externích zařízeních se zpravidla používají konektory určené pro interní použití, zatímco externí je opravdu hardwarově nekompatibilní (jiné rozměry a také rozteče pinů a dokonce je trochu přehozeno i pořadí). Rovněž externí konektor je o něco hlubší (konkrétně o 1,6 mm), aby zkrátka „sameček v samičce lépe držel“ ;-).
External Serial ATA se dá díky svým malým rozměrům snadno použít i v PCMCIA kartách. Takové řešení může vypadat podobně, jako na obrázku, přičemž na jednu PCMCIA kartu by se vešly i dva eSATA konektory.
Bohužel, External Serial ATA neřeší napájení připojovaných zařízení. Většinou se tedy bude třeba k externím diskům dodávat napájecí adaptér, případně (bude-li stačit napájení pomocí 5 V, jako u malých externích USB disků) se použije napájecí redukce např. z USB (viz obrázek vpravo).
Co se týče požadavků na změnu komunikace, tak komunikační protokol zůstane zachován. Změna oproti běžnému internímu zařízení je pouze v minimálních požadavcích na úroveň napětí, které na datových vodičích probíhá, a zvýšení citlivosti na straně přijímací. Zatímco u interního řešení je na vysílání 400 až 600 mV a na příjmu se očekává 325 až 600 mV, eSATA vyžaduje vysílání s napětím minimálně 500 mV a na straně přijmu se musí počítat i s pouhými 240 mV.
Protože se nepředpokládá, že by běžné Serial ATA disky jen tak rovnou připojené na eSATA s těmito upravenými parametry počítaly, připouští specifikace na jednu či obě strany (řadiče i disku či jiného zařízení) vřadit tzv. „buffer čip“ pro zesílení signálu či citlivosti na straně příjmu.