Asociace skladatelů písniček v Kanadě (SAC) navrhla zajímavé řešení problému s hudebním online pirátstvím. Spočívá ve výběru pěti kanadských dolarů měsíčně z každého zřízeného přístupu k internetu, za což by na oplátku byla veškerá hudba pro všechny Kanaďany na území tohoto státu zdarma a legalizovalo by se tak kompletně nejen stahování, ale i sdílení. To by mělo do hudebního průmyslu přinést ročně kolem miliardy kanadských dolarů (v přepočtu skoro 17,5 miliardy Kč). Kanadská hudební asociace (CRIA) z toho však není nadšená. Její prezident Graham Henderson to označil za přelud a řekl, že to neřeší ten základní problém, ale jde vlastně jen o jakousi obezličku. Možná chtěl jen naznačit, že CRIA by neměla koho stíhat, protože vše by najednou bylo legální.

Samotná myšlenka speciálního zdanění připojení internetu kvůli hudbě je sice zajímavá, ale nemusí se každému líbit. Představte si, že by se to aplikovalo u nás. 5 kanadských dolarů je, když to přeženeme a zaokrouhlíme hodně nahoru, asi stokoruna. Rázem by se třeba připojení k internetu za 300 Kč měsíčně prodražilo o 33 %, ročně byste dali za možnost legálně stahovat i nabízet hudbu něco přes tisícikorunu. Ano, není to mnoho, ale ač se to může zdát neuvěřitelné, jsou tu i lidi, které hudba vlastně vůbec nezajímá, přinejmenším ne ta široce komerční. Pro ně by se tak vlastně nic nezměnilo, jen by platili za internet víc. Z peněz takto vybraných by nadále žili především „komerčně aktivní umělci“ (to nemusejí být nutně ti, kteří opravdu aktivně hrají), případně vydavatelé a další subjekty v hudebním řetězci zainteresované. O své zisky by pak nejspíše přišli distributoři, kterým se tato myšlenka také nelíbí. A co vy? Byli byste pro podobnou paušalizaci internetu? Nebo preferujete současný stav?