Boj s „AdBlocky“, tedy doplňky v prohlížečích tvořených za účelem blokování zobrazení reklam, je momentálně považován za „nikdy nekončící“. Poskytovatelé obsahu se často živí výhradně z reklamy (stejně jsme na tom i my) a uživatelé se dělí na tři základní skupiny:

1. ti, kteří reklamu neblokují vůbec (např. proto, že ani netuší, že to jde)
2. ti, kteří ji blokují, kdekoliv to jen jde
3. ti, kteří ji obecně blokují, ale pro servery, kterých si váží, mají nastavené výjimky a tam reklamy neblokují

Poměr těchto tří skupin se na různě tématicky zaměřených serverech liší. Větší zastoupení skupin, které reklamu blokují, je více pravděpodobné na technicky zaměřených serverech, naopak na serverech zaměřených třeba pro ženy (bez urážky) bychom nalezli blokovačů reklam velice málo (stejně tak bychom asi nečekali, že reklamu budou blokovat ti, kteří „na internet chodí přes Seznam“ – opět bez urážky).

Důvodů, proč se reklamy blokují, může být několik, ale základ pramení v jedné skutečnosti: reklama uživatele obtěžuje. Přesněji řečeno uživatel reklamu začne blokovat právě tehdy, když jej obtěžuje a kdy přeteče jeho míra trpělivosti. Potíž je v tom, že uživatel nezablokuje jen tu reklamu, která jej obtěžuje, ale zablokuje tímto krokem šmahem reklamy všechny. Svůj krok obhajuje tím, že je pánem svého počítače a on sám bude rozhodovat o tom, co se mu na jeho monitoru bude zobrazovat a co ne (a má samozřejmě pravdu).

Poskytovatelé obsahu se to někdy pokouší řešit detekcí blokovače reklam a zobrazování varování typu „ty ty ty, to se nedělá“, ale je to zhruba vše, co s tím mohou dělat. Narozdíl od oblasti zábavního průmyslu, kde se při chování, které se poskytovateli obsahu nelíbí, dají použít výhrůžky soudy a proměna výhrůžek v realitu, u poskytování obsahu financovaného reklamou je takový postup v principu nemožný. A tak, na rozdíl od zábavního průmyslu, se snaží poskytovatelé obsahu financovaného reklamou se svými „spotřebiteli obsahu“ nějak rozumně vycházet. Existence třetí skupiny uživatelů je důkazem, že to jde, její podíl, který bývá většinou hodně malý, však naznačuje, že to zdaleka není všespásné a jedná se spíše o okrajovou skupinu nadšenců (o něco málo větší než ta, která je ochotna za požadovaný obsah něco málo i zaplatit).

NuCaptcha Engage je reklamou, kterou zablokovat nemůžete. Ne, že by to nešlo, ale připravíte se tak i o obsah. Názorná ukázka, jak by to mohlo vypadat, je níže na videu, prakticky si to můžete vyzkoušet přímo na webu NuCaptcha.

Při nasazení tohoto typu reklamy mohou podle našeho názoru nastat dvě věci:

1. návštěvnost webu klesne na úroveň, která poskytovatele obsahu „položí“, anebo
2. návštěvnost webu klesne zanedbatelně v porovnání se zisky, které z takto servírované reklamy připlují.

Ještě by se dalo polemizovat o třetí možnosti: že to někdo hackne, ale to jistě chvíli potrvá a tak se zatím má smysl bavit jen o prvních dvou. Důvod té první se dá ještě dělit. Může to být neochota uživatelů na takové reklamy koukat a uživatelé se tak přesunou na web, který je takto neomezuje. To se ale praktikuje špatně, pokud na tento způsob najedou i ostatní poskytovatelé. Zadavatelé reklamy si totiž mohou uvědomit, že mají tu čest s technologií, kde uživatel reklamu prostě vidět musí, a budou poskytovatele takového reklamního prostoru vyhledávat. Pak přijde na řadu druhý důvod, a tou je cílená sabotáž ze strany „spotřebitelů obsahu“. To může vést k jedné zajímavé věci: „spotřebitelé obsahu“ po čase zjistí, že se bez toho obsahu opravdu obejdou. Zkusili jste někdy na rok vysadit televizi? Ne třeba úplně, ale tak na 99 % (tzn. „jednou za uherský rok“ se skutečně najde něco, na co se prostě v televizi koukat chcete). Pokud ano, chybí vám po tom roce?

Druhá potenciální možnost je momentálně snem každého takového poskytovatele obsahu. Co myslíte, může se za těchto okolností stát realitou? Vaše vyjádření očekáváme jak v anketě, tak v diskuzi.