K této úvaze mě přivedlo prohlášení Sony, která oznámila, že bude podporovat jak DVD-RW, tak i DVD+RW. I když je předním zástupcem sdružení pro podporu DVD+RW a tvrdí, že DVD-RW se vyrábět nechystá (alespoň zatím). Druhým dechem dodává, že je přesvědčena o vítězství DVD+RW, což ale neznamená, že DVD-RW bude poraženo. A právě tato poslední věta možná ledasco naznačuje.

Pojďme se nejprve podívat, jaké výhody mají jednotlivé formáty a k čemu se hodí nejlépe:

DVD-RW je hlavně pro uživatele pracující s videem. Jeho předností je velká kompatibilita s DVD-ROM i DVD přehrávači, co se DVD-video týče. Na druhou stranu neumožňuje pracovat s DVD-RW jako s pevným diskem, tak jak to nabízí DVD+RW a DVD-RAM. Chcete-li totiž k nahranému videu přihrát další snímek, musíte ten předchozí hodit na pevný disk, DVD-RW smazat a nahrát zpět i s přidanou sekvencí. DVD-RW se po každém nahrání zavírá, tak jak to znáte z CD-R/RW a DAO.

DVD+RW má naopak stále problémy s kompatibilitou. Je ho však možné používat jako klasický HDD, výborně se proto hodí pro počítačová data.

DVD-RAM je na tom stejně, ale tento formát si už našel cestu spíše do oblasti zálohování a je víceméně s DVD-ROM mechanikami nekompatibilní.

Podíváte-li se na toto shrnutí a přidáte-li prohlášení Sony, vyjde vám následující úvaha. Co kdyby se na video používal formát DVD-RW a na počítačová data DVD+RW? Co kdyby DVD rekordéry byly vybavovány oběma formáty? Jak se říká, vlk by se nažral a koza by zůstala celá. V souboji formátů by pak nebylo vítěze a všechny zúčastněné firmy by byly jistě spokojené, protože by jim komínem nevylétly miliony dolarů, které do vývoje vložily. Řekl bych, že to vše nám ukáže čas, a jen ten prověří, zda moje vize byla správná.