Asi tak před rokem (a nějakým tím týdnem k tomu) pohltila nVidia taiwanského výrobce nejen čipsetů pro základní desky, firmu ULi. Tenkrát se v tiskové zprávě mimo jiné nechal slyšet pan Alex Kuo, někdejší prezident firmy ULi, že její tým tak dostane v nVidii příležitost dostat vývoj a design svých produktů na vyšší úroveň. nVidia si od toho tehdy slibovala, že velmi talentovaný ULi tým rozšíří její iniciativu působnosti na poli MCP (převážně jižních můstků, mnohdy jde však o celé čipsety sestávající z jediného čipu).

Nevíme, co dnes dělají lidé, kteří bývali součástí onoho talentovaného ULi týmu (prý se ale opravdu integrovali do nVidie). Už tehdy však panovaly obavy, že koupě ULi je čistě strategický tah vůči konkurenčnímu prostředí, nikoli něco, z čeho by mohly vzejít nové a zajímavé produkty. Místní zastoupení nVidie nám na otázku, jakým způsobem a kdy se ve firmě projeví akvizice ULi, nedokázalo odpovědět. Oním strategickým tahem, který měl konkurenci zatopit, bylo především omezení dodávky kvalitních jižních můstků ULi, které používali výrobci základních desek k severním můstkům ATI, neboť ta ve své době měla poměrně mizerný čip SB400 oplývající zejména problémy s bídnou propustností USB. Konkurencí k nVidii však byla i sama firma ULi. Její kombinace čipů M1695 + M1697 byla ďábelská, dokázala totiž technicky totéž, co čipsety nVidia SLI (asi nemusíme zdůrazňovat, že v podání ULi šlo o výrazně levnější řešení). M1695 + M1567 pak uměl na jedné desce vyrobit čistokrevný AGP 8× i PCI Express ×16 slot. Jedno je však jisté – žádný nový ULi čipset už nebude a nVidia už nebude dodávat ani ty dřívější (jako třeba zmíněný M1697, o němž se někteří výrobci desek již zmiňují jako o „nVidia M1697“).