Proč to dělat jednoduše, když to jde složitě? Protože to jde. Tak by bylo možné charakterizovat experimentování s technologií, která vybaví LCD displej light-field vrstvou (vrstvou pro generování světelného pole), jejímž cílem je eliminovat optické vady oka pozorovatele tak, aby při sledování displeje nepotřeboval brýle.

O light-field technologiích jsme mluvili v minulých letech především v souvislosti s fotoaparáty společnosti Lytro, které jí využívají k zachycení scény včetně její hloubky. Podobně jako v případě těchto foťáků je i u prototypu (na kterém pracují vědci z MIT a Microsoftu) klíčovým prvkem vrstva specifických mikročoček nad obrazovým snímačem, tak je i základem světelného displeje vrstva mikročoček nad LCD maticí.

I v tomto případě je ale potřeba pracovat s rozlišením displeje, které je několikanásobně vyšší než rozlišení vnímaného obrazu. A to je první zádrhel: Aby systém fungoval, je potřeba LCD panel o minimálně 600 PPI (~dvojnásobek hustoty, kterou nabízí iPod Touch nebo prototyp PenTile displeje od Samsungu na úvodním snímku). Druhou „mouchou“ stávajícího řešení je omezení na jednoho uživatele. V případě monitoru k PC by to asi nebyl nepřekonatelný problém, v případě televize by to ale nebylo úplně ono - ostatní pozorovatelé by viděli jen neostrou změť barev. Nakonec je tu asi nejzásadnější problém: Uživatel by se stejně bez brýlí neobešel - vše krom obrazu na displeji by totiž viděl rozmazaně (podle optických vad svého oka), takže by se investice do speciálního displeje nedala považovat za alternativu k brýlím, ale pouze jejich doplněk.