V příslušném ovladači v jádru se tak objeví tisíce řádků nového zdrojového kódu. Ten implementuje podporu SMR (shingled magnetic recording), nové algoritmy pro NCQ, reportování dat a další věci související s obsluhou disků za pomoci Zone ATA Command (ZAC). Kernel 4.7 je v současné době v ranější fázi vývoje, kdy se ještě přidávají novinky a významné změny (zatím ani jeho testovací verzi nenajdete na kernel.org).

Připomeňme si v krátkosti, v čem je se SMR disky zádrhel. Šindelové uspořádání dat na plotně, kdy se datové stopy částečně překrývají, umožnilo zvýšit hustotu dat na plotnách, ale hlavičky disků nejsou schopny zapisovat jednu výhradní stopu, spolu s ní musí přepsat i ty, které jí do prostoru také částečně vstupují. Právě proto je potřeba nějak spravovat data pro zápis na SMR disku. Jsou k tomu dvě principiální metody. Tou první je, že to celé necháte na hardwaru disku. Ten si bez potíží poradí s náhodnými zápisy, prostě se o to postará sám „tupou“ metodou. Jenže k tomu by musel mít mocnější elektroniku právě o potřebnou obvodovou logiku a navíc u něj není spoleh na výkon v rychlosti zápisu, který se logicky dost odvíjí o toho kam / co / kolik dat se zapisuje.

Proto je tu druhá metoda, kdy se o strategii zápisu dat stará vyšší vrstva (tedy operační systém), která rozumí tomu, jaká data jsou v dané oblasti a jak a co je potřeba zapsat. A právě o tom byl někdejší linuxový ovladač pro SMR disky od HGST, který zajistil, že operační systém bude perfektně vědět co, kam a jak zapsat nejjefektivněji. Tento software by po vydání Linuxu 4.7 již nemusel být potřebný. Ale vyčkejme až kernel vyjde a jaké případně bude výkonové srovnání na SMR disku bez sw, s HGST sw a s kernelovým ovladačem.