Možná matně vzpomínáte, že jste o něčem podobném už četli - pravděpodobně ano. Probíhaly experimenty se stovkami fotoaparátů snímajícími jeden objekt z řady různých úhlů, také se v letech 2007 a 2008 Adobe hodně chlubil vlastním light-field konceptem…

Adobe light-field camera

…který byl ale silně neforemný a ani po letech vývoje se nedostal na trh. Zatímco Adobe ukazoval spíš výbavu a opakovaně předváděl svůj 3D objektiv zvaný Adobe light-field lens, Lytro o výbavě spíš mlčí a namísto toho nás zasypala hromadou snímků. Co tedy víme: Výrobce tvrdí, že celý zázrak spočívá ve snímači, který nesnímá jen jas v jedné rovině, ale na rozdíl od fotoaparátů (jak je známe posledních 200 let) je schopen rozlišit, pod jakým úhlem na něj daný paprsek dopadl. Tím zachytí dostatek dat o třetím rozměru scény a dá vznik tomu, co ve 3D grafice nazýváme Z-Buffer (více-méně).

Jedním stiskem spouště je zachyceno dost informací k tomu, abychom dodatečně ve snímku mohli vybrat bod, na který má být zaostřeno, přičemž ostatní partie zůstanou rozostřené (bokeh). Nebo můžeme vytvořit fotku, která je ostrá odpředu až dozadu - záleží jen na vkusu toho, kdo si snímek prohlíží (fotku může autor předávat právě i ve „3D“ podobě, jako vidíte níž). „3D RAW“ ale obsahuje i dostatek dat na vytvoření obrazu pro 3D displej nebo televizi, dokonce můžeme obrazem i nepatrně natáčet.

Jak to vypadá a kolik to stojí? Ani jedna z informací zatím není zveřejněna. Produkt bychom měli vidět někdy letos, přičemž cenu CEO společnosti Ren Ng specifikoval slovy na úrovni běžných fotoaparátů (při jiné příležitosti zmínil rozsah mezi $1 a $10 000).

Vraťme se k praxi... proč zaostřovat? Proč clonit? Nic z toho není třeba, stačí cvaknout a je hotovo. Nelíbí se vám fotka zaostřená na květiny v popředí? Klikněte na rozostřené pozadí…

Pokud se vám nápad líbí, můžete si pohrát i s další ukázkou…

…nebo s desítkami jiných v galerii Lytro (odkaz najdete na konci článku). Až sem to působí dokonale. Teď slabiny :-) Ukázky jsou v poměrně limitovaném rozlišení, výrobce neřekl ani slovo o rozlišení výstupu, na některých snímcích můžete narazit na jakési artefakty… S takovou kombinací vlastností ukázek se vysloveně nabízí teorie, jak by to celé mohlo fungovat.

Prakticky nejjednodušší pro zjištění úhlu paprsku by bylo, kdybychom vzali stávající dvourozměrný snímač a pohráli si s mikročočkami. Ty mají běžně za úkol koncentrovat co nejvíc světla na fotodiody, ale jak víme, když na ně paprsky dopadají příliš šikmo, mohou světlo vychýlit i na jinou fotodiodu (jiný pixel), než kam by patřilo. Teoreticky by mělo být možné navrhnout mikročočku, která by překrývala několik fotodiod (pixelů) a světelný paprsek by v závislosti na úhlu dopadu vychýlila na některou z fotodiod. Pokud bychom každé mikročočce přidělili například plochu 5×5 fotodiod, byl by systém schopný rozlišit 25 různých úhlů dopadajícího světla. S robustní softwarovou podporou by z takto zachycených dat mělo být možné zrekonstruovat hloubku scény.

Takovému konceptu by odpovídalo nižší výstupní rozlišení snímku (rozlišení snímače je konzumované na detekci úhlů dopadajících paprsků) a možná i jistá limitace ukázkových snímků - nemůžete přeostřit úplně kam chceme, počet rovin ostrosti, mezi kterými lze přepínat, odpovídá zhruba pěti.

Pokud vás ale technické záležitost nezajímají a prostě se vám to líbí, nezapomeňte navštívit oficiální galerii:

• Galerie light field fotografií Lytro