Martin tu předevčírem rozebíral, jestli rozhraní ATA-133 přežije rok 2002. Já bych položil mnohem zásadnější otázku: má vůbec smysl? Když jsme o tomto standardu slyšeli poprvé, tak se pyšnil mimo vyšší rychlosti hlavně podporou disků větších než 137 GB (128 GiB). Vyšší rychlost u ATA-133 je prakticky nepotřebná. ATA-100 bude bohatě stačit do doby, než přijde SerialATA. A nyní se navíc zdá, že podporu velkých disků není problém "rozchodit" u ATA-100 řadičů (a pravděpodobně i pomalejších, ale do toho se nikdo moc nehrne). Jak se zdá, stačí jen příslušný driver (a BIOS řadiče) a může se vesele používat 48 bitové adresování namísto 28 bitového.

Kupříkladu Intel Application Accelerator už od bety verze 2.0 nabízí právě podporu větších disků. Nedávno se pro ATA-100 řadič Promise Ultra 100 TX2 objevil nový BIOS a ovladače, který taktéž umožňuje používání velkých disků. No a přidám ještě příklad třetí: v čerstvě vydaném FreeBSD 4.5 je podpora 48 bitového adresování zabudovaná v ata driveru. A nic se v popisu release nepíše o nějaké omezenosti na ATA-133 rozhraní atp...