Skoro to vypadá, že socket G34 je navržen právě s ohledem na tyto slepence, protože jde o poměrně „širokoúhlý“ čip vhodný právě pro dva kousky křemíku. Ty budou spojeny nikoli jedním, ale pro rozumnější datovou propustnost hned dvěma HyperTransport 3.0 linky, i když každý jinak „široký“, jeden má šířku 16 bitů, druhý jen 8, ale protože má AMD tyto spoje plně pod kontrolou co do vzdálenosti a použitých materiálů, údajně na něm ještě značně zvýšila propustnost (jen se nechlubí, jak moc, ale můžeme přinejmenším očekávat, že má mimo jiné pohlídané latence na minimální úrovni).

Podstatně větší výzva čekala na lidi z AMD co do latencí, které bylo potřeba vyřešit ve víceprocesorových sestavách. Protože jeden procesor v socketu G34 obsahuje v podstatě dva a každý z nich má svůj paměťový řadič, nastává ve čtyřprocesorové sestavě situace, kdy celý server má celkem 16 paměťových kanálů na 8 řadičích. A pokud jeden procesor potřebuje data, která jsou zrovna v paměti „toho procesoru támhle v té jeho levé půlce“, musí se tam nějak efektivně a hlavně rychle dostat. Proto z každého procesoru vedou pro komunikaci s ostatními procesory celkem čtyři HT linky, z toho dva 16bitové a dva 8bitové, plus jeden 16bitový výhradně pro čipset. Ve dvouprocesorové sestavě jsou tak dva procesory spolu spojeny tak, že jednotlivé kousky křemíku komunikují se svými protějšky každý svým 16bitovým HT linkem, plus „diagonálně“ ještě 8bitovým každý s každým.

Veselo nastane právě ve čtyřprocesorové sestavě. Tam se 16bitové linky rozdělí každý na dva 8bitové (s výjimkou toho, který je vyhrazen pro čipset) a spojů tak dostáváme celkem 6+1. Procesory pak komunikují jakoby „v krychli“, kde hrany této krychle tvoří samotné procesory (co roh, to kousek křemíku v daném procesoru), ale pouze „v horní stěně krychle“ komunikují jednotlivá šestijádra se svými protějšky i diagonálně. Na chytrých lidech z AMD pak bylo vytvoření směrovacích algoritmů, které musí šlapat jak švýcarské hodinky, aby byl celý systém optimálně svižný, měl minimální prodlevy při požadavku jednoho procesoru na data v paměti u jiného procesoru a data mezi procesory po HT linkách nebloudila jak červ v síti bez připojení k internetu ;-).

Na obrázcích pojem „diameter“ představuje počet „skoků“, než se jedno šestijádro dostane do paměti „nejvzdálenějšího“ šestijádra. Kromě toho je zde také celková paměťová propustnost z procesorů do systému, i když se jedná typicky o hezky nakreslenou teorii, obdobně vypadá i „Xfire bandwidth“, to když jedno šestijádro čte z paměti ostatních šestijader (je to jakási vnitřní propustnost „odevšad dovšam“).

Ačkoli se v této souvislosti bavíme o dvanáctijádrovém procesoru, pro tento socket přijdou i osmijádra. Ta budou „slepencem“ dvou čtyřjader na jedné procesorové destičce a spolu s „dvanácteráky“ se objeví coby Opterony řady 6000 v první polovině, možná už čtvrtině příštího roku. A pokud by vás zajímala spotřeba, prozatím se to odhaduje na současné maximum, čili 105 W ACP, neboť šestijádro má AMD už i na 40 W.