Technologie OLED a její deriváty byly dlouhou dobu propagovány jako technologie budoucnosti, řešení všech problémů a nedostatků LCD. Spolykaly ohromné množství investic, v Koreji i státních dotací, ale nedá se říct, že by výsledek odpovídal proinvestovaným prostředkům a času. Ještě v roce 2016 se v diskusích objevovalo dost osob, které by se za OLED byly ochotné pohádat, loni už se optimismus začal silně vytrácet a letos už výrobci otevřeně hovoří o alternativách.

Pravda, někteří výrobci o alternativách hovoří už déle. Kupříkladu Samsung nebyl s výsledky zcela spokojený už dříve, takže třeba v segmentu televizorů nasadil technologii QLED, vlastní řešení postavené na nanokrystalech a vycházející koncepčně z kombinace LCD a LED. QLED řešila dva hlavní nedostatky OLED: vypalování a pokles či posun barevného gamutu při vyšším jasu nebo nekolmém pozorovacím úhlu:

OLED samozřejmě zůstala výhoda v podobě nižší spotřeby a černější černé. Jenže pokud máte na 50-100 tisíc na televizi, pak asi nebudete řešit rozdíl v nákladech na elektřinu daný dvaceti watty navíc. A co se černé týče, tak už se situace posunula natolik, že specializovaní redaktoři odcházeli z CES s hodnocením nových QLED ve stylu „černá je černá, možná OLED bude lepší, ale od pohledu to není poznat, více ukáže až měření při recenzi“. Jenže člověk na televizi kouká okem, nikoli měřidlem, a tak začalo být jasné, že pokud zkušený recenzent nepozná od pohledu rozdíl, pak měřitelně černější černá přestává být argumentem pro výběr konkrétní technologie.

Druhým segmentem, kde se OLED měla prosadit, jsou mobily. Je pravdou, že umožňuje snazší výrobu ohebných displejů, jenže ty zatím nikdo z výrobců nedokázal uchopit lépe než jako designový prvek nebo jako obezličku pro snazší konstrukci telefonů s užším okrajem. I to ale už přestává být výhodou. Vypadá to, že bude stačit jen zhruba rok a LCD technologie dožene i tyto úzké okraje. Výhodou OLED tak z uživatelského hlediska je již jen nižší spotřeba. Nevýhodou pak vypalování a (podle modelu) slabší barvy. Je sice pravda, že se někteří výrobci nechali slyšet, že slabší barvy jsou dané (jako prevence vypalování) pouze sníženým výchozím nastavením saturace, které lze zvýšit. Pak je ale OLED nutno chápat jako kompromis: buďto barvy na úrovni LCD, nebo životnost (která však úrovně LCD nedosáhne ani kdybyste saturaci zregulovali až do černobílé).

OLED nedopadla příliš přesvědčivě ani ve světě televizí, ani ve světě mobilů a zatím nic neindikuje, že by některý z výrobců měl v rukávu nachystané řešení nedostatků, které se nepodařilo vyřešit od uvedení technologie na trh. Pozornost se proto začíná upínat k alternativě, které se říká Micro LED. V podstatě jde o miniaturizované LED. Nejspíš znáte obří propagační LED obrazovky, používají se v různých obchodních centrech, běží na nich reklamy, informace a podobně. Ty většinou staví na LED klasických rozměrů. Klasické LED jsou poměrně velké, takže je použitelného rozlišení dosaženo právě až při těchto obřích úhlopříčkách. Myšlenka Micro LED spočívá v miniaturizaci. Samotné LED jsou totiž v řadě ohledů velmi dobré a není na nich třeba mnoho měnit, až na ty rozměry. Cílem Micro LED je zmenšení řádově na setinu stávajících rozměrů, tedy asi 100 µm. Případně dál, bude-li to potřeba a technologicky zvládnutelné.

Jaké jsou tedy zásadní výhody Micro LED? Životnost přesahující LCD, absence vypalování, černá černá (vysoký kontrast, neexistuje podsvícení, svítí samotné diody) a z hlediska hráčů může být zajímavá i odezva. Zatímco odezvu LCD panelu počítáme v milisekundách a OLED v mikrosekundách, odezva Micro LED má dosahovat řádu nanosekund.

Problémem (jediným, ale největším) jsou výrobní náklady. Výroba LED tak miniaturních rozměrů, řešení celé infrastruktury a náklady na výrobní linky, které musejí být postavené od nuly znovu, prý byly trochu moc i na Apple, který právě kvůli extrémním nákladům zvažoval, že od investic do Micro LED ustoupí. Trochu rozporuplné informace se týkají závislosti ceny na úhlopříčce. Některé zdroje uvádějí, že technologie může snáze prorazit ve smartphonech, protože není problém hustota pixelů, ale výrobní náklady se škálují spíše plochou.

Naopak lednové odhalení 146″ Micro LED TV společnosti Samsung naopak naznačuje, že je výroba lépe zvládnutelná při vyšších úhlopříčkách, kdy není hustota (PPI) tak vysoká. Samsung při demonstraci televize, kterou můžeme považovat za vzorek, neuvedl ani v oficiální tiskové zprávě rozlišení. V různých článcích lze narazit na informace o 4k nebo 8k rozlišení, ale jak tato nejednotnost, tak samotný fakt, že tiskovka informovala i o komerčních produktech, spíše ilustruje fakt, že byl tento údaj omylem opsán ze specifikací jiného produktu. Pokud přijmeme předpoklad, že Samsung volil obrovskou úhlopříčku z důvodu snazší výroby (použité LED pak nejsou až tak moc „Micro“), pak asi ani rozlišení nebude nijak extrémní, jinak by se jím společnost jistě pochlubila.

Micro LED je tedy zatím hudba budoucnosti. Pomineme-li náklady, které se může podařit snížit, je to hudba opravdu pěkná. Žádné problémy s pozorovacími úhly, prakticky okamžitá odezva, letitá životnost, žádné vypalování, vysoký kontrast i černá černá - a přitom nejde o víc než klasické LED. Pokud bych měl odhadovat, dokážu si představit, že by za dva, nejvýš tři roky mohl být na trhu reálný produkt postavený na této technologii. Netvrdím, že mainstramový, ani praktický, ale takový, který odpovídá počátku komerční výroby. Do pěti let by pak mohlo být definitivně jasné, jestli jsou náklady a výrobní komplikace řešitelné a jestli tedy půjde o náhradu stávajících displejů, nebo pouze o více-méně slepou uličku, jakou byla kupříkladu plasma a k jaké má lehce nakročeno i technologie OLED.