David Dorwin (Google), Adrian Bateman (Microsoft) a Mark Watson (Netflix) mají jasný cíl: využít potenciál HTML5 pro streamování audiovizuálních děl způsobem, který by vyhovoval Velkému Obsahu. Streamované médium musí být zakódované tak, aby během přenosu ze serveru do prohlížeče nešlo odchytit. Zároveň bude možné takto zakódovanému médiu přidělit informaci o licenci, aby si je mohl přehrát pouze oprávněný uživatel.

Ne, že by něco takového na internetu nefungovalo již dnes, např. ve Windows Media Playeru a i dalších přehrávačích je takový mechanizmus běžný. O co se pánové ze tří zmíněných firem snaží, je standardizovat toto přímo do HTML5, což by mělo odbourat závislost na konkrétním přehrávači a fungovalo by to univerzálně ve všech prohlížečích (které budou tento způsob ochrany podporovat, přičemž cílem je, aby to podporovaly všechny, jakmile se to stane standardem).

Nejde tedy primárně o způsob, jak „zatočit s piráty“. Protlačení DRM do HTML5 je samo o sobě logické a nikde není psáno, že implementací DRM z webu všechna nechráněná videa zmizí. Jde jen o způsob, jak nabídnout HTML5 technologii i Velkému Obsahu, aby ten pak mohl nabízet „svá“ díla zákazníkům bez obav, že by mu je kopírovali. Pro konzervativní Velký Obsah jde o primitivní rovnici: nebude DRM = nebude obsah (pro danou technologii, zde HTML5).

Problém je v podstatě jen v tom, že zákazníci nejsou na tento způsob distribuce obsahu příliš zvědaví a v jejich očích se pouze Velký Obsah snaží lpět na zastaralých a z jejich pohledu nefunkčních obchodních modelech. Nesčetněkrát bylo řečeno, že šíření obsahu opatřeného DRM je hloupý obchodní model, který má ke stoprocentnímu úspěchu podobně daleko jako pondělí ke konci týdne, přičemž je ale ve skutečnosti pouze na zákaznících, zda jsou takovou formu „sebebuzerace“ ochotni podstupovat (a typicky za to ještě platit), zatímco stačí jedna kopie DRM zbavená a typicky neplatící zákazníci se těm typicky platícím jen smějí. Že taková skupina lidí existuje (kdo si kupuje věci opatřené DRM), ještě neznamená obchodní úspěch.

Kritici návrhu mají podobné obavy, Ian Hickson z Google označuje návrh jednoduše za neetický a navíc zmiňuje, že i tak neposkytuje dostatečnou ochranu, tudíž by situaci neřešil, i kdyby nebyl neetický. Mozilla má neméně zajímavé obavy: ptá se, zda může být poté webový prohlížeč nadále vyvíjen jako open source. „Můžete mi objasnit, jak může být odolná ochrana implementována do prohlížeče s otevřeným kódem? Jak chcete zajistit, aby si někdo ten kód neupravil způsobem, že jen vygenerované snímky přesměruje místo na obrazovku na disk, čímž zajistí (dle předpokladu nelegální) zkopírování obsahu?“, ptá se Chris Pearce z Mozilly. A má pravdu. Aby byla ochrana opravdu funkční, muselo by být zajištěno dokonce i to, aby obraz zobrazovaný v prohlížeči prošel až do monitoru přes HDCP. Bez ohledu na skutečnost, že HDCP je ochrana již neúčinná, se domníváme, že postačí pouze „típat“ snímky přímo z obrazovky nějakou tou aplikací (30 „printscreenů“ za sekundu dnes není problém ;-).