Představovat zde operační systém MS-DOS by asi bylo příslovečné nošení dříví do lesa, nejedná se totiž o nějakou okrajovou exotiku, ale o systém, který byl mezi lety 1981 a 1995 synonymem pro platformu PC, takže mi jen dovolte stručně shrnout jeho historii.

Když IBM na samém počátku 80. let plánovalo konečně vstoupit na trh mikropočítačů, který tou dobou zažíval prudký rozmach, hledalo operační systém. Zjevnou volbou v té době bylo CP/M v plánované verzi CP/M-86, ovšem jednání s autorem Gary Kildallem a jeho společností Digital Research nevedla nikam - IBM tou dobou totiž ještě chtělo systém odkoupit, nikoliv licencovat a Kildall se bránil tomu prodat svůj hlavní zdroj obživy, zvláště když z jiných platforem, na něž CP/M dodával, měl tou dobou zisky více než dostatečné.

IBM tedy hledalo dál a v tom okamžiku do hry vstoupil Microsoft, tou dobou známý hlavně jako dodavatel interpretu programovacího jazyka BASIC pro počítače založené na prakticky všech v té době existujících osmibitových procesorech, to jest Intel 8080/8085, Motorola 6800, MOS 6502 a Zilog Z80. IBM se s nimi nejdříve dohodla na dodání BASICu i pro 8088, ovšem Paul Allen s Billem Gatesem nakonec vyjednali i licencování operačního systém MS-DOS, který IBM měla právo prodávat rebrandovaný jako IBM PC DOS a jen pramálo je zajímalo, že tou dobou žádný takový operační systém neměli.

Velice rychle si ho totiž obstarali - pořídili si licenci systému 86-DOS od Seattle Computer Products, zaplatili jeho portaci pro IBM PC a následně celý produkt i odkoupili a přejmenovali právě na MS-DOS. 86-DOS (interně nazývaný QDOS - Quick and Dirty Operating Systém) původně vznikl jako nezávislá implementace CP/M API dle příruček k CP/M, takže hlavní požadavek IBM, aby nový systém vypadal a choval se podobně jako něco, na co je trh už zvyklý, byl splněn. Autorům CP/M se to pochopitelně nelíbilo, ale jelikož nebylo možné prokázat přímé porušení autorských práv, nakonec se spokojili s dohodou, že IBM bude nabízet jako variantu i jejich systém - nevěřili totiž, že MS-DOS a i celé PC jako platforma mají nějak zvlášť velkou budoucnost.

Ošklivě se ovšem spletli, díky laciným asijským klonům se z PC během několika málo let stala celosvětově dominantní desktopová platforma a z MS-DOSu v podstatě standardní operační systém, jehož příkazy se učily v předmětech pojmenovaných Informatika a výpočetní technika ještě v druhé polovině devadesátých let. Tou dobou už ale MS-DOS byl dovedně skryt někde vespod Windows 95 či Windows 98 a od sjednocení Windows nad NT jádrem z něj zůstává do dnešních dnů maximálně tak syntaxe příkazů v cmd.exe.

V roce 2014 Microsoft přistoupil ke zveřejnění assemblerových zdrojáků systému ve verzích 1.25 a 2.0 prostřednictvím projektu Computer History Museum, po zhruba čtyřech letech je dal i do vlastního GitHubového repozitáře. A tento týden ve spolupráci s IBM pod MIT licencí zveřejnil i verzi 4.0.

Tato verze je zajímavá zejména tím, že ve své době šlo o velmi zabugovaný produkt. Microsoft tou dobou totiž měl představu o pokračování systému jinou, než jakou mělo IBM - cílem MS bylo vytvořit multitaskovou variantu, kterou nazvali MS-DOS MT 4.0. IBM o ni ale nejevilo zájem a po jeho vzoru ani prakticky žádný OEM výrobce, místo toho IBM nezávisle pracovalo na zdokonalování předchozí verze 3.x a všechna tato zdokonalení posléze vydalo jako IBM PC DOS 4.0 (a MS posléze jako MS-DOS 4.0, ač v této verzi neměl prakticky žádné vlastní úpravy).

V této jedné verzi tedy byl DOS rozštěpen, bylo okolo toho hodně zmatků, obě verze zanesly nové chyby a nekompatibility, a tak se obě společnosti dohodly, že těchto pokusů zanechají, ve verzi 4.1 opět vše sjednotí do jediné single-taskové podoby a experimenty si nechají na společný vývoj systému zcela nového, nazvaného OS/2.

Zdrojové kódy multitaskové verze se v archivech Mirosoftu nalézt nepodařilo, ovšem zdroják verze klasické ano a je tedy tímto volně k dispozici. V repozitáři je zmíněno, že pull requesty se změnami nebudou přijímány, má-li ale někdo zájem si vytvořit vlastní fork a rozvíjet ho dál, nebude mu bráněno.