Vědci z MIT (Massachusetts Institute of Technology) zveřejnili práci, která představuje koncept obrazového snímače, jenž si klade za cíl odstranit limity ze strany dynamického rozsahu. Nebudu vás napínat, pokud situaci kolem digitální fototechniky sledujete dlouhodobě, mohli jste na tuto myšlenku již narazit: Spočívá ve schopnosti fotosnímače zresetovat samostatně každou buňku v okamžiku, kdy je plně nabitá a zaznamenat počet jejích resetů.

Z dat získaných finálním vyčtením snímače v kombinaci s počtem resetů lze pak poskládat výsledný obraz. Jeho kvalita má být navíc vyšší než v případě tradičního skládání z různě exponovaných snímků - odpadá totiž banding (pruhování v barevných přechodech), který se často objevuje v oblastech s výraznými jasovými přechody. Asi není třeba zdůrazňovat, že odpadají problémy vznikající při pořízení dlouhé řady expozic (roztřesení, pohyb ve scéně, neostrosti ap.).

Dynamický rozsah je sice teoreticky neomezený, prakticky ale záleží, kolik resetů v řadě dokáže systém zachytit a zaznamenat, případně může být expoziční doba a tím i dynamický rozsah omezený zahříváním snímače. I tak by měl být potenciál více než dostatečný pro zachycení jakékoli běžné scény tak, jak ji vnímá lidský mozek.

Díky resetování buněk nejen že nedochází k přepalům, ale lze prodloužit expoziční dobu a zajistit tím, aby se zachytilo více světla i z tmavých částí scény. Tím se předejde nepřirozeně tmavým stínům a zároveň výrazně sníží šum. Samozřejmě nelze čekat, že bychom se do roka nebo dvou dočkali běžně dostupného fotoaparátu, který něco takového nabídne. Nejde o vývoj komerčního produktu, zatím chtěli autoři projektu pouze prokázat, že je něco takového možné vyrobit a že to bude fungovat podle očekávání - což se díky výše znázorněnému prototypu podařilo.