Další zastávkou je velmi důkladné zchlazení a odstranění statického náboje. Disky musí totiž být při nanášení barviva zcela bez statického náboje a to proto, aby barvivo pěkně zateklo a vyplnilo celou drážku. Pokud by disk byl nabitý, barvivo by nezateklo až do rohu drážky a výsledek by byl nepoužitelný. Pro optimální a rovnoměrné nanesení barviva je nutné zajistit, aby disk měl v celém svém průřezu konstantní teplotu.

Chlazení a zároveň odstranění náboje je realizováno proudem ionizovaného vzduchu, který se prohání mezi jednotlivými disky. Podíváte-li se na obrázek, tak na něm jsou disky brány z levého pásového přepravníku a dávány na levý sloupec s médii. Uvnitř tohoto zařízení, z něhož vidíme pouze vršek, jsou postupně disky od spodu z levého sloupce odebírány a také odspodu přidávány do pravého sloupce. Každý disk tedy projede nejprve celým levým sloupcem odshora dolů a poté zespod nahoru pravým. Když se ocitne na vrcholu pravého, je přenesen na další pásový dopravník. Díky tomu je každý disk chlazen zhruba 20 minut a po opuštění této jednotky mají všechny identickou teplotu 26 °C.

Tím jsme skončili s přípravou samotných disků a můžeme postoupit k tomu nejdůležitějšímu, k nanášení barviva. To je asi nejproblematičtější záležitost z hlediska odladění výroby, protože se musí docílit toho, aby barvivo bylo na hotovém disku rozprostřeno co nejrovnoměrněji. Funguje to tak, že se tryskou nanese v určitém rozmezí přesné množství barviva a pak se spoléhá na odstředivou sílu (i když fyzici by mne jistě opravili, že jde o setrvačnost), která barvivo rozprostře na celé ploše disku. Toto „spoléhání“ zní velmi jednoduše, ale podobně jako u CD-R, i zde je to velmi pečlivě řízený proces, který se sestává z několika kroků, v kterém se disk otáčí jinou rychlostí, než v ostatních. Přebytečné barvivo i zde odstříkne do okrajů a je následně recyklováno, aby mohlo být znovu použito, jde tedy o bezodpadovou technologii.

Pokud by vás zajímalo, kdeže je ta tryska, která na disk barvivo nanese, tak je to ta spodní, do které vede zespodu černá hadička. Ta se při nanášení k médiu přiblíží a po nanesení zase vzdálí. Mimochodem, všimněte si také, že míst, kde se dá nanášet barvivo, má Eximpo více. Na obrázku jsou vidět dvě, ale jsou celkem čtyři, z toho dvě nejsou zatím použita. A když se podíváte detailněji, tak si také všimnete, že levý disk má barvivo jaksi výraznější, než ten pravý. Je to dáno tím, že u toho pravého už barvivo stačilo trochu zaschnout, kdežto nalevo je ještě nezaschnuté.

Po nejkomplikovanější části výroby je velmi vhodné zkontrolovat, zda-li proběhlo vše v pořádku. Následuje tedy první testování, zda-li nanesené barvivo je v pořádku, či nikoliv.

Jestli vám na předchozím obrázku přišlo příliš velké prázdné místo, tak jste se trefili, tady ještě něco chybí. Jde konkrétně o tiskárnu, která na média tiskne taková ta čísla kusů, případně čísla vyráběných sérií. A jak to, že tu něco takového chybí? Eximpo totiž velmi se zahájením výroby spěchalo, takže instalaci takovéto „nepotřebné“ záležitosti drobet odložilo a my jsme se na linku přišli podívat hned druhý den jejího provozu.

Jestli vám přijde tento obrázek povědomý, tak se nepletete, jde o stejné zařízení, které bylo použito pro odstranění náboje a chlazení disků. Tentokráte je použito pro pečlivé zaschnutí barviva na disku. To se provádí při teplotě 80 °C po dobu dvaceti minut. Když se na tento obrázek podíváte detailněji, tak si všimnete, že disky jsou pokládány na takové černé plastové kroužky s nožičkami. Tyto nožičky se vždy zaklesnou do výše položeného kroužku a tak drží pohromadě celý sloupec s disky.

Po vysušení se provede (stejně jako u CD-R) nanesení odrazivé vrstvy, což dokumentuje předchozí obrázek. Celá magie s nanesením stříbra v metalizéru je ukryta v této skříňce pod ramenem s nápisem Steag Hamatech. To je mimochodem dodavatel celé výrobní linky (až na zmíněné lisy).

Pometalizovaný disk se ještě musí za pomoci speciálního rozpouštědla na kraji opláchnout od přebytků barviva, které se dostaly až na okraj média. Jak už popisoval Martin u výroby CD-R, hlavním důvodem k této operaci je izolace barviva od vzduchu, aby například médium nezačalo od okrajů „hnít“ atp.