Nejprve pár vět úvodem: Business Software Alliance neboli BSA je sdružení výrobců komerčního softwaru. Patří mezi ně taková jména jako Adobe, Apple, Autodesk, AVG, Corel, Intel, McAfee, Microsoft, SAP, Symantec a řada dalších. BSA tak hájí zájmy komerčního softwarového průmyslu a jeho hardwarových partnerů, a to dosti specifickým způsobem. Největší povědomí mezi uživateli výpočetní techniky získává BSA informováním o softwarovém pirátství a speciálními, nebojíme se říci kontroverzními marketingovými kampaněmi. Za všechny jmenujme tu poslední, kdy BSA rozeslala řadě firem (naši nevyjímaje) dopis, ve kterém informovala o možném porušování autorských práv k softwaru v dané společnosti a vyzývala nejen k provedení vnitřní kontroly licencí, ale i k zaslání potvrzení, že máte všechno v pořádku. Ačkoli nejste povinni nikam nic zasílat, dopis od BSA mohl navodit dojem, že to udělat musíte.

Nesčetněkrát bylo omleto, že BSA u nás nemá právní subjektivitu. Nejde o žádnou registrovanou organizaci či společnost, BSA u nás z právního hlediska neexistuje. Její mluvčí Jan Hlaváč to několikrát vysvětloval tím, že BSA to pro své účely nepotřebuje. Kdo tedy u nás vydává tiskové zprávy za BSA? Je to právě Jan Hlaváč, který, se v tiskových zprávách BSA prezentuje jako „tiskový mluvčí BSA“, což je úplně stejné, jako kdyby tam napsal „ředitel zeměkoule“ nebo „správce rybníka Brčálníka“. Je to prostě jen označení toho, jakou roli v daném momentě hraje (pan Hlaváč zastupuje i asociaci fotovoltaiků, takže se můžete setkat i se zprávami, kde hraje roli „mluvčího České fotovoltaické průmyslové asociace“, nejsme si nicméně jisti, zda toto už není minulostí, každopádně logo CZEPHO na webu Mediakomu stále visí). BSA pro účely tiskového mluvčího ve skutečnosti využívá služeb mediální agentury Mediakom, kterou pan Hlaváč v roce 2002 založil (tehdy ještě jako RHMC, což je zkratka Rulíšková Hlaváč Media Consulting, až od roku 2008 nese společnost jméno Mediakom a zastupuje u nás mimo jiné i Intel, dlužno říci, že máme s Mediakomem velice dobré vztahy).

Jak vlastně funguje „píár“ (PR – Public Relations, otrocky přeloženo „oddělení pro vztahy s veřejností“) BSA? To je na tom to nejzajímavější. Zatímco PR většiny společností funguje tak, že se mediální zástupci snaží své potenciální klienty nalákat, PR BSA funguje přesně opačně: své potenciální klienty je třeba přinejmenším vystrašit, lépe však – promiňte nám ten výraz, ale je pro danou situaci skutečně tím pravým – nasrat. Čím víc, tím líp. BSA totiž dělá za své členy špinavou práci. Microsoft, Adobe, AVG, Symantec a řada dalších – není v zájmu žádného zastupovaného člena BSA, aby sám za sebe dělal negativní kampaně, i když někteří to zvládají sami také, ale zdaleka ne tak dobře jako BSA, která právě za tímto účelem existuje.

Funguje to velmi jednoduše. BSA rozešle prostřednictvím svého mluvčího nějaký canc (to není zkratka od cancel, ale prostě canc, slint, žvást, prostě tiskovou zprávu BSA) a jak novináři, tak i „novináři“ se jí ochotně chytnou a něco spáchají, ať už tiskovku jen převezmou a maximálně s drobným komentářem vydají, nebo na jejím základě stvoří něco vlastního. Ta poslední, která včera ráno přistála i v naší e-mailové schránce (a ve schránce řady dalších redakcí) byla nadepsána slovy „Firmy za nelegální software letos zaplatí 286 tisíc korun“. Už samotný nadpis musí inteligentně uvažujícímu člověku hnout žlučí. Na základě čeho BSA tvrdí, že firmy zaplatí za nelegální software 286 tisíc korun? Existují už soudní rozhodnutí, která by toto prokazovala? Nebo jen střílí BSA od boku? Zpravidla bývá b) správně – BSA jen straší. Ve zprávě to dále pokračuje dalším strašením o tom, že „Trestní odpovědnost firem pomůže snížit pirátství“, neboť díky tomu bude „možné stíhat za pirátství nejen konkrétní osoby, ale celou firmu“, což „určitě zlepší pozici poškozených výrobců softwaru“. Ve shrnujícím infoboxu lze nalézt další taurin pro žlučník: „Zdroje oznámení pirátství: firmy stěžující si na nekalou konkurenci (50 %), zaměstnanci (40 %) a ostatní (10 %)“ a dále „Důvody pro oznámení pirátství ve firmě: pomsta zaměstnavateli (71 %) a nesouhlasný postoj k pirátství (29 %).“

Tak takhle ne, milí kolegové. Tohle je typická ukázka špatné prezentace tiskové zprávy BSA. Tím se dostáváme k ideálnímu návodu na to, jak tiskové zprávy BSA prezentovat:

BSA těží z publicity a je úplně jedno, jestli pozitivní (taková nejspíše ani neexistuje), nebo negativní. Jakákoli zmínka o BSA je pro BSA reklamou a čím více se snažíte ve své formě prezentace tiskové zprávy BSA pošpinit, jakkoli to děláte korektně, tím pro BSA lépe. Ideální je tiskové zprávy BSA nečíst, mazat, hodit do koše, nezabývat se jimi, nejlépe vůbec veřejnosti nenaznačovat, že nějaká BSA existuje (jakože stejně neexistuje, ale to je nepodstatné, protože to, že něco nemá právní subjektivitu, neznamená, že to nemůže prudit). Jedině to může pozici BSA oslabit. Když někdo za BSA někoho nahlásí policii či soudu, je to pořád jeden případ, který se musí řešit. Šířením negativní kampaně BSA se věci řeší samy a BSA nemá žádnou práci, všechno za ni udělají novináři, ať už to budou ti, kteří se budou pozastavovat nad informacemi v tiskové zprávě uvedenými (lepší případ), nebo sežerou BSA všechno takřka i s navijákem a budou dělat v podstatě prodlouženou ruku mluvčího (jako to typicky dělají televizní stanice, které o tom vědí houby, ale mají bezva matroš do hlavní zpravodajské relace).

Ve skutečnosti ani tento článek není ideální, způsobem informování o BSA, už jen tím, že o BSA informuje. Nechť je alespoň tím posledním. Je to sice spíše zbožné přání, protože pro řadu novinářů i „novinářů“ je tisková zpráva od BSA laciný materiál (ať už jako hotový produkt, nebo surovina, ze které se dá relativně snadno vyvařit něco výživnějšího) generující zpravidla poměrně slušnou čtenost, takže se tomu pokušení poměrně špatně odolává, ale to neznamená, že si nemůžeme přát, aby to skutečně bylo poslední (přát si některé věci nám ještě nezakázali). Sami si nejsme jisti, zda tomu pokušení někdy nepodlehneme, ostatně BSA už bude určitě vědět, jak to zajistit, aby v případě poklesu zájmu tento opět vzrostl, můžeme jen slíbit, že se budeme snažit, aby se tak již nikdy nestalo a pokud se tak stane, pravděpodobně se za to omluvíme (což nás ale stejně neomluví).