Se stolu je tak smeten mimo jiné loňský rozsudek brněnského soudu, který filmovému pirátovi R. R. uložil tříletý trest s podmínečným odkladem na dobu 5 let a povinnost zaplatit škodu přesahující 11 miliónů Kč. Případ se bude z nařízení Nejvyššího soudu u toho městského nově projednávat.

Paradox případu tohoto muže byl donebevolající, podobně jako jiné dřívější. Muž sám se díky sdílení chráněných děl na různých filehostingových službách obohatil pouze o 7810 Kč na kreditech na stahování. Nejvyšší soud tak kromě jasného prohlášení, že výpočet škody nemůže být proveden výše uvedeným způsobem, ukazuje i na neproporcionalitu mezi trestem a obohacením pachatele. Nejvyšší soud ale nijak nerozporuje, že muži byla trestná činnost - ve velkém rozsahu - prokázána, ale v podstatě se tedy ztotožňuje s námitkou, kterou ve svých odvoláních/dovoláních muž prezentoval: ti, kdo si filmy stáhli, by si ve 100% případů DVD prostě nekoupili.

Zajímavé je ale číst odůvodnění rozhodnutí NS. Pokud vás zajímá, jaké subjekty nárokovaly škodu a v jaké výši, zde máme jejich přehled:

• Blue Sky Distribution, a. s., ve výši 81 354 Kč
• BontonFilm a. s. ve výši 7 070 111 Kč
• Cinema City Czech, s. r. o., ve výši 10 206 Kč
• Film Europe, s. r. o., ve výši 2 376 Kč
• Filmexport Home Video, s. r. o., ve výši 36 452 Kč
• Filmhouse, s. r. o., ve výši 2 268 Kč
• Hollywood C. E. ve výši 723 539 Kč
• Intersonic, s. r. o., ve výši 81 192 Kč
• AQS, a. s., ve výši 2 950 410 Kč
• Sony Music Entertaiment Czech Republic, s. r. o., ve výši 34 938 Kč
• Twentieth Century Fox Corporation, ve výši 13 797 Kč
• Ateliéry Bonton Zlín, a. s., ve výši 29 295 Kč
• Supraphon, a. s., ve výši 851 Kč
• Národnímu filmový archiv ve výši 4 725 Kč

Jak vidno, jde hlavně o filmy a částečně o hudbu (byť v kontextu celkové částky působí 851 Kč u Supraphonu poměrně vtipně). Celkový počet děl, která dotyčný muž zpřístupnil na internetu bez patřičného svolení uvedených vlastníků práv, byl 405 (372 audiovisuálních a 33 hudebních), a to v období od června 2011 do května 2012. Jím zveřejněné kopie děl byly technicky méně kvalitní než originální nosiče (no prostě ripy, žejo :-), čím také obviněný argumentoval ve svém dovolání. Také argumentoval tím, že se předchozí soudy nedostatečně zabývaly prokázáním práv k dílům u subjektů, které nárokovaly vzniklé škody.

Obviněný podal dovolání vůči rozsudku Krajského soudu jehož zrušení se domáhal. Nejvyšší státní zastupitelství jeho dovolání podpořilo s tím, že navrhlo též zrušit rozsudek prvoinstančního soudu. Proto tedy případ bude nově znovu projednávat brněnský soud, u nějž nyní případ opět leží. Nejvyšší státní zastupitelství také doplnilo v argumentaci, že takovéto neoprávněné umísťování autorsky chráněných děl na internet samo o sobě neznamená automatický vznik škody, vyjma případu, kdy by právě tímto aktem nedošlo k uzavření připravované smlouvy na internetovou premiéru apod. Je tak nemožné stanovit vzniklou škodu a vyčíslení použité soudy nižších instancí bylo hypotetické. Jediné, co lze jasně prokázat, je výše nezákonného obohacení z této trestné činnosti (což není oněch 11 miliónů, ale právě jen necelých 8 tisíc Kč - což staví „značnou škodu“ do zcela jiného světla). Další možnou složkou vzniké škody je pouze cena za licenci na daný způsob šíření díla, ale tu by soud musel zjistit k datu, kdy byla trestná činnost páchána. Výši neoprávněného obohacení v takovém případě definuje Občanský zákoník jako dvojnásobek ceny za licenci. A na závěr Nejvyšší státní zastupitelství dodalo, že v rozhodování o výši škody a její náhradě mělo být také zahrnuto uvážení toho, jak se na celé věci podílela internetová úložiště, jejichž prostřednictvím obžalovaný díla šířil.

Nejvyšší soud v závěru své zprávy konstatuje, že sice byla trestná činnost páchána ve velkém rozsahu (a tudíž je v pořádku tvrdší kvalifikace), ale finanční prospěch obviněného nepřesáhl 500 tisíc Kč, hranici definující „značný prospěch“.

Zkráceně: prvoinstanční soud chyboval v určení povahy skutku a chyboval v určení výši škody. Odvolací soud chyboval v tom, že tyto věci od nižšího soudu převzal a nijak nezpochybnil. Nejvyšší soud navrhuje k dalšímu projednávání u Městského soudu v Brně přizvat znalce z oboru ekonomika, odvětví ceny a odhady se specializací na oceňování duševního vlastnictví. Jeho úkolem bude vyjádřit se k tomu, zdali vůbec lze objektivně stanovit konkrétní ušlý zisk nositele práv podle autorského zákona. Dodává, že v zadání znaleckého posudku je nutné současně jasně stanovit, že znalec musí zohlednit specifické prostředí internetové počítačové sítě, jejímž prostřednictvím obviněný trestný čin spáchal, a také to, že v době spáchání činu již byla předmětná díla přístupná ke sdílení bez přičinění obviněného i na jiných datových úložištích. Jinak řečeno, úkolem znalce bude kvalifikovaně odhadnout alespoň minimální výši ušlého zisku oprávněných nositelů práv v návaznosti na to, jaké příjmy by jim plynuly v případě, pokud by v rozhodné době a za srovnatelných podmínek sami zpřístupnili dílo uživatelům veřejné počítačové sítě Internet prostřednictvím filehostingových serverů.

No, klobouk dolů. Přiznám se, že takto tvrdé rozhodnutí Nejvyššího soudu jsem nečekal (ale ono je to i díky státní zástupkyni z Nejvyššího státního zastupitelství, která argumentaci obviněného podpořila a doplnila).

Případ se tak vrací k Městskému soudu, který jej bude znovu projednávat, ale tentokrát se bude muset držet mantinelů daných usnesením Nejvyššího soudu. Dvě věci jsou jasné: obviněný má stále uložen trest odnětí svobody, ten ostatně nebyl hlavním předmětem jednání Nejvyššího soudu a o něm nepochybuje ani sám obviněný. Za druhé: uložená výše finančního odškodnění bude jistě výrazně nižší než 11 miliónů Kč.

Na tohle jsem velmi zvědavý. Na znalecký posudek si jistě velmi dlouho počkáme a je pravděpodobné, že nedojde pouze na jeden. Majitelé práv budou chtít onu minimální výši škody co nejvyšší, na druhou stranu pro běžného člověka, jakým je pravděpodobně obviněný, je jakákoli výše přesahující řekněme „desítky až stovky tisíc Kč“ likvidační. Na druhou stranu je ale na svobodě, což je pozitivní. Ano, sice pod podmínkou, což znamená, že příštích 5 let se bude bát na internet vystavit byť jedinou fotografii, kterou nepořídil sám osobně, ale to je daň na páchání trestné činnosti ve velkém rozsahu. Myslím že přeměny podmínky ve výkon trestu se, při rozumné míře obezřetnosti, bát nemusí. V této zemi se „natvrdo“ neodsuzují už ani mnohé násilné trestné činy, většina lidí odchází s nějakou formou podmínky, byť často spojenou s dohledem, výkonem trestu domácího vězení, či obecně prospěšnými pracemi.

Výše finanční škody ale je to, co bude obviněného trápit možná ještě pár let, než se celý případ uzavře. Ono se to může z tepla rodinného krbu zdát jako banalita, ale i pouhé prožití několika let pod velkým stresem z možnosti výkonu trestu, nebo likvidační finanční pokuty, zahýbe člověku jak se zdravím, tak klidně i s délkou života. Pan R. R. to již ví, ale internet je plný stovek Čechů, kteří vesele v jeho hlubinách sdílejí chráněná autorská díla, majíce představu, že uzavřené diskusní fórum nebo „pár dobrých triků“ v anonymizaci je ochrání.

Mohou mít kliku, ale také nemusí. V kontextu budoucího možného vývoje, který krásně ilustruje tento případ pak nevypadá současných ~1 300 Kč za Blu-ray přehrávač a 200 až 500 Kč za každý film tak tragicky…