DELL Latitude C840 je vlastně lehce vylepšený předchůdce, zvenku rozdíl prakticky nepoznáme, ale jsou aspekty, ve kterých se notebooky dost liší. Novější C840 má větší úhlopříčku displeje oproti C810 a to i přes stejné rozměry celého notebooku, má prostě menší rámečky kolem displeje. Rozlišení 1400x1050 je tak trochu "gold standard" pro business-class notebooky až do roku 2005.

Dalším pozitivem je podpora až 1GB RAM, což je dvojnásobek oproti C810. Výkonnější je i grafický adaptér, nVidia GeForce4 440 Go s 64MB VRAM je výrazně rychlejší, než cokoliv, co jsem zatím testoval v neoretro sérii. Existuje i slabší 32MB verze a mělo by být možné do notebooku osadit i GeForce4 4200, která je ještě rychlejší.

Mnozí si pamatují Pentium 4, jeho první mobilní verze je žravější než starší Pentium III-M a někdy dokonce pomalejší. Notebook je tak hlučnější, ventilátory se roztáčí častěji a navíc musíme použít 90W napájecí adaptér, s menším 70W adaptérem se procesor podtaktuje na 1200 MHz a výkon je pak opravdu mizerný.

Existují i rychlejší Pentia 4-M, ale příplatky nebyly úplně malé a 1800 MHz verze byla tak trochu nejčastější. Snad to Intel napraví vyššími taktovacími frekvencemi, nebo lepší architekturou.

Menší trolling jsou dva zadní ventilátory, ty jsou totiž vyrobeny jako jeden díl a výměna vyžaduje demontáž klávesnice a palmrestu, není to tedy práce na pět minut.

Jaká byla poruchovost Latitude C840 netuším, v pracovním nasazení byla tato generace úplně přeskočena skrze novější Latitudy s Pentium M procesory. Na ty se samozřejmě v budoucnu podíváme také. Pokud jste někdy měli Latitude C840 v dávných dobách, rád si poslechnu nějaké vtipné historky v diskuzi. Nebo i nevtipné, že vše fungovalo jak mělo a vlastně to byl OK notebook.

DELL Latitude C840 mi tak zůstává ve sbírce jako památka DELL produktů s nepříliš dobrým procesorem. Zkoušel jsem i nějaké přetaktování za pomoci SetFSB, ale nebylo to úspěšné.

Hodnocení vidím následovně: