První objektiv s optickou stabilizací poslal Nikon na trh v roce 1994. Nebyl to však samostatný objektiv, ale součást kompaktu Nikon Zoom 700VR, který zvládal kompenzovat fotografovy roztřesené ruce ve dvou osách. Tento produkt zmiňujeme spíš pro zajímavost, reálná historie optické stabilizace na poli profesionální fototechniky u Nikonu začíná až výrazně později. Narozdíl třeba od Canonu, který implementoval každou novou technologickou vymoženost v rámci profesionální fototechniky okamžitě, jak to bylo možné (optickou stabilizaci od roku 1995 souvisle), dal si Nikon po prvním pokusu téměř na deset let pauzu a stabilizaci do profesionálních objektivů začal integrovat až od roku 2003 (tehdy vyšel např. AF-S VR 70-200mm f2.8 G IF-ED). Samotná implementace byla poněkud odlišná (princip posuvu optických prvků samozřejmě zůstal) a více se blížila způsobu, který již osm let používal Canon.

Nikon - Nikkor AF-S VR 70-200mm f2.8 G IF-ED

V roce 2011 zažaloval Nikon Sigmu, že neoprávněně v objektivech pro Nikoní bajonet používá Nikoní patenty pro optickou stabilizaci (čísla 3,755,609 a 3,269,223). Cílem bylo vysoudit na Sigmě odškodné ve výši 12,6 miliard jenů (tehdy asi $154 milionů).

Koncem ledna 2013, tedy před rokem a něco, jsme vás informovali o rozhodnutí soudu, které nejen že požadavek Nikonu neodkleplo, ale patenty navíc prohlásilo za neplatné jakožto kompiláty již známých objevů. Výsledek se samozřejmě Nikonu nelíbil (aby ne, ze sporu by vyšel hůř, než když do něj vstoupil) a proti rozsudku se odvolal.

Nový proces dopadl pro Nikon o poznání lépe, soudce rozhodl, že Sigma musí Nikonu zaplatit 15 % z výdělku, který jí plyne z příslušných objektivů, což dělá $14,5 milionu (9,4 % původně požadované částky). Tento verdikt se do mezinárodních médií dosud nedostal oficiální cestou, přinesl ho web Nikon Rumors, ale s ohledem na dosavadní informace a fakt, že jej převzaly i seriózní fotografické weby, ho lze považovat za reálný.

Není zatím jisté, zda se Sigma proti rozhodnutí odvolá nebo zahájí nový proces. $14,5 milionu je pro společnost velikosti Sigmy velmi nezanedbatelná (byť ne likvidující) suma.

Patentové spory ve fotografické branži nejsou zcela běžnou praktikou, z historického hlediska bylo běžné kopírovat úspěšné optické návrhy od konkurence (což od 70. let dělal ve velkém Canon i Nikon, kteří se de facto předháněli, kdo dostane na trh jako první kopii nejnovějších Zeissů) a stejně tak i princip optické stabilizace, který je používán většinou výrobců doposud, sahá svými počátky k technologiím západoněmecké části společnosti Zeiss.