Než vám předáme náš názor na celou situaci, shrneme, s čím to vlastně kachnolog Fuad Abazovic přišel: Podle zdrojů z branže informovala Nvidia výrobce, že nebude držet záruku na karty, jimž bylo zvýšeno napětí (overvolting) nebo byly přetaktované přes 1100 MHz. Produkty výrobců musejí splňovat Nvidií stanovené limity pro TDP, hlučnost a napájecí charakteristiky. Fudzilla z toho vyvozuje, že pokud si uživatel přetaktuje kartu kupříkladu na 1200 MHz a ta odejde, neuzná Nvidia výrobci záruku a ten ji neuzná zákazníkovi. Tolik k výtahu z původní zprávy.

Předpokládejme, že na zprávě je něco pravdy (což je pravděpodobné, Nvidia jistě nějaké limity nastavené má). Problém je, že podané informace jsou velmi kusé a Fudzilla z těchto útržků navíc vyvozuje závěry, které z nich podle našeho skromného názoru absolutně nevyplývají.

V první řadě se zastavme u frekvencí. Mluví se o přetaktování karet přes 1100 MHz, přetaktování již z výroby přetaktovaných modelů a zvyšování napětí. Ze zprávy především není jasné, o jakou frekvenci má jít. Takt čipu GeForce GTX 680 je oficiálně charakterizován dvěma hodnotami. Základní frekvencí (referenčně 1006 MHz) a Boostem (referenčně 1058 MHz), který ale vyjadřuje pouze nějakou typickou hodnotu, kterou karta dosáhnout nemusí stejně jako ji může překročit. Neoficiálně zřejmě existuje ještě třetí hodnota, na kterou poukázal po uvedené GeForce GTX 680 server Hardware.fr a to je určité maximum Boostu, které by mělo být nastavené pro každé GPU zvlášť a přes které se karta automaticky nepřetaktuje (i kdyby „čert na koze jezdil“).

Nvidia GK104 - GeForce GTX 680

S ohledem na poslední zmíněnou hodnotu, která reálně u některých karet přesahuje 1100 MHz (např. námi testovaný vzorek dosahoval až 1112 MHz), se zmíněný záruční limit nemůže týkat tohoto údaje (jako maxima - pak by totiž Nvidia nedržela záruku na karty splňující referenční parametry, což je absurdní). Předpokládat tedy můžeme, že více než 1100 MHz nesmí být nastaveno jako základní takt. Problémem zřejmě nebude právě těch 1100 MHz (kterých dosahují boostem i některé referenční karty), jako spíš samotný boost, který musí být ještě nad nimi. S tím souvisí zvýšení voltáže (aby byla karta stabilní) a zvýšení limitů TDP či teploty (aby karta boostovala i když už je spotřeba vyšší oproti referenčnímu modelu).

Karty, které běží na více než 1100 MHz v základu na trhu jsou, z běžnějších můžeme jmenovat třeba:

• ASUS GTX680-DC2T-2GD5 - 1137 / 1201 MHz (base / boost)
• MSI N680GTX Lightning 2GB - 1110 / 1176 MHz (base / boost)
• Zotac GTX 680 AMP! 2GB - 1110 / 1176 MHz (base / boost)

Fudzilla v tomto ohledu dále míchá taktování z výroby, taktování uživatelské a údajný limit 1100 MHz. Z některých pasáží dokonce vyznívá, jako by Nvidia měla odmítat záruku na kartu, která je výrobcem přetaktovaná na více než 1100 MHz a uživatel ji dále taktuje. To samo o sobě zní také absurdně, protože:

1. Jak Nvidia pozná, zda uživatel kartu taktoval?
2. Proč by Nvidia vůbec měla držet záruku na kartu, kterou nevyrobila (ani nenavrhla - neref. modely)
3. Proč by se Nvidia měla účastnit záručního procesu mezi uživatelem a výrobcem?
4. Jaký je z hlediska životnosti rozdíl v přetaktování referenčního (1006MHz) modelu na 1200 Mhz a přetaktováním 1110MHz OC modelu na 1200 MHz? (Předpokládali bychom naopak, že OC modely s lepší napájecí kaskádou a účinnějším chlazením vydrží více.)

PCB a napájecí obvody referenční GeForce GTX 680

Tím se dostáváme k dalšímu bodu a to je, za co vlastně Nvidia výrobcům ručí. Fudzilla mluví explicitně o kartách. Pokud si ale jako příklad >1100MHz OC karty vezmeme MSI N680GTX Lightning, která je od A do Z vlastním modelem MSI, pak se zdá, že zpráva je přinejmenším neúplná. Záruka se může totiž týkat buďto jen samotného čipu (nikoli karty), nebo karty postavené na referenčním návrhu.

Dokážeme si představit, že za referenční karty, které jsou vyrobené v souladu s referenčními specifikacemi, může Nvidia výrobcům určitým způsobem ručit a specifikuje, že daný design je schopný dlouhodobě běžet při frekvenci do 1100 MHz (a až tam logicky sahá záruka ze strany Nvidie - nic víc, nic míň).

Nakonec nezbývá než zmínit, že strašení Fudzilly je z hlediska koncového uživatele bezpředmětné. V okamžiku, kdy výrobce karty udá jako parametr takt 1110 MHz, musí ručit, že produkt na dané frekvenci dva roky poběží bez ohledu na to, jak má nastavené vztahy s dodavatelem čipu. Pokud uživatel dál taktuje, vlivem taktování kartu poškodí a výrobce během záručního řízení prokáže, že k poškození došlo vlivem uživatelského taktování (což není zrovna běžný případ), pak záruku neuzná bez ohledu na to, zda karta překročila 1100 MHz (snad) garantovaných Nvidií nebo ne.

Celá situace vyvolává dojem, že se Fudzilla dostala k části korespondence mezi Nvidií a některým z partnerů, jejímuž obsahu zcela neporozuměla a snaží se z toho vytřískat, co se dá. Dovolujeme si proto bublinu této senzace poněkud splasknout :-).

Nakonec se nám podařilo získat i oficiální stanovisko Nvidie, které (v překladu) zní:

„Záruky Nvidie se týkají vztahů mezi Nvidií a partnerskými výrobci. Neurčují záruční podmínky pro jednotlivé produkty, ty jsou věcí vztahu mezi výrobcem karty a zákazníkem. To je standardní procedura. Nvidia v poslední době podmínky záruky suvisející s přetaktováním neměnila.“