AMD zprvu počítala FreeSync kompatibilní monitory na desítky, zakrátko na stovky a se standardizací v rámci DisplayPort a HDMI, kdy se výbava stala standardním prvkem elektroniky používané v běžných monitorech, se podpora pro FreeSync začala objevovat ve specifikacích prakticky každého nového zobrazovadla, což vedlo ke stávajícímu stavu, kdy existuje asi tisícovka FreeSync-kompatibilních zobrazovacích produktů.

Strmý nárůst počtu FreeSync-kompatibilních modelů v kontrastu se stagnující nabídkou G-Sync-modulem vybavených panelů vedl Nvidii k přehodnocení dosavadní strategie. Bylo rozhodnuto, že i ona bude podporovat standard DisplayPort Adaptive-Sync, který není ničím jiným než standardizací technologie FreeSync ze strany VESA. Nvidia jde dál a došlo dokonce na podporu prvního produktu s HDMI. HDMI se vyskytuje na levnějších panelech než DisplayPort, takže umožňuje implementovat adaptivní synchronizaci i v nižších cenových relacích. To byl důvod, proč FreeSync s HDMI začala podporovat AMD. U Nvidia je situace malinko složitější. Podpora se objevila poprvé na monitoru Acer Predator X27P, což není úplně levné řešení (vyjde zhruba na 50 000 Kč), protože jde o produkt postavený na G-Sync modulu. Podpora HDMI se objevila kvůli kompatibilitě s herními konzolemi, které VRR (variable refresh rate) podporují, ale disponují primárně HDMI výstupem. G-Sync moduly jsou tedy HDMI-kompatibilní. O čtyři roky později než FreeSync, ale jsou.

Další posun naznačilo zveřejnění specifikace monitoru Acer Predator XB273 X, který uvádí nejen VRR přes HDMI, ale i přes DisplayPort. Redakci webu TFT Central Nvidia potvrdila, že nadcházející modely G-Sync monitorů (tedy těch s modulem) mohou být použité (použitelné) s VRR-kompatibilním zařízením. Jinými slovy, půjdou provozovat přes HDMI i DisplayPort na FreeSync-kompatibilních Radeonech.

Co může Nvidii k takovému rozhodnutí vést? V první řadě si vedle sebe musíme postavit situaci s monitory vybavenými G-Sync modulem a monitory nativně podporujícími VRR / adaptive-sync. Trh těch spadajících do první skupiny neroste, jsou drahé, kompatibilní pouze s hardwarem Nvidie. Trh těch druhých rostl rychleji než lineárně, jsou levnější a kompatibilní s hardwarem každého výrobce, který podporuje běžné standardy. Tuto skutečnost, která nedělala technologii G-Sync příliš dobré jméno, se Nvidia rozhodla řešit částečným otevřením světu VRR/adaptive-sync produktů stojících na standardech. To je výhodnější pro zákazníka, ale pokud se na nově vzniklou situaci podíváme z pohledu výrobce monitorů, pak je jasné, že pokud je trh s G-Sync modulem vybavených monitorů omezený a nyní dá ještě velká část zákazníků přednost monitorům bez něj, protože již není nutnou podmínkou, je pro monitory s G-Sync modulem na trhu čím dál tím méně prostoru. Pro výrobce je tak čím dál méně zajímavé investovat do jejich vývoje. Pro Nvidii je ale žádoucí tento segment udržet, protože z každého prodaného G-Sync modulu má určité příjmy. Řešením je tedy umožnit kompatibilitu G-Sync modulů se standardizovanými zdroji VRR/adaptive-sync signálu jako jsou právě konzole nebo grafické karty konkurence. G-Sync tím sice ztratí určitou exkluzivitu, ale ta mu v posledních letech již stejně nic nepřinášela. Na druhé straně tím teoreticky může získat nové zákazníky, kteří posílí tržní pozici monitorů s G-Sync modulem