Tegra 3 (Kal-El) je v podstatě evolučním krokem původní Tegry 2 (a Tegry 2 3D). V principu nemění architekturu procesorových ani grafických jader, ale zvyšuje jejich počet, frekvence a přidává technologie pro úsporu spotřeby. Nezměněný zůstal i výrobní proces, takže plocha jádra logicky vzrostla, konkrétně zhruba o 2/3.

	Tegra 2	Tegra 3
rozměry čipu	49 mm²	80 mm²
výrobní proces	40nm LPG TSMC	40nm LPG TSMC
CPU architektura	ARM Cortex A9	ARM Cortex A9
CPU jádra	2	4+1
CPU frekvence	1-1,2 GHz	500 MHz (LP jádro) 1,3 GHz (4 jádra) 1,4 GHz (1-3 jádra)
MPE / NEON
GPU PS / VS	4 / 4	8 / 4

Základem čipu je procesorový blok se čtveřicí procesorů ARM Cortex A9 vyrobený 40nm procesem. Jádra zůstávají v základu stejná jako u Tegry 2 (32kb instrukční a 32kb datová L1 cache na každé), pouze každé nově integruje podporu MPE (media processing engine). V kombinaci s vylepšeným video-procesorem to znamená podporu přehrávání HD videa o rozlišení 1080p až do datového toku 40 Mbit/s. Enkodér by v reálném čase měl stíhat framerate až 30 FPS.

Tegra 3 (Kal-El), žluté bloky uprostřed jsou procesory ARM Cortex A9, horní je páté úsporné jádro

Všechna čtyři jádra jsou funkčně rovnocenná. Mohou běžet na frekvenci až 1,4 GHz, přičemž pokud jsou vytížena všechna, je maximální frekvence omezena na 1,3 GHz. To je v podstatě první část z prvků sloužících k udržení spotřeby na požadované úrovni. Další je power-gating (oproti Tegře 2 opět novinka). V praxi to znamená, že pokud je čip vytížen stejnou měrou jako Tegra 2, nekonzumuje i přes větší počet jader a vyšší frekvence více energie. Samozřejmé ale je, že v případě kompletní zátěže vzroste spotřeba nad úroveň Tegry 2 - Nvidia však vychází z modelu (či předpokladu), že taková situace není pro běžné využití právě typická.

Třetí technologie úspory energie spočívá v použití pomocného (pátého) jádra. To je architektonicky identické s ostatními, ale na rozdíl od nich je postaveno (jako zbytek čipu) na low-power tranzistorech. Ty omezují jeho spotřebu a samozřejmě i dosažitelné frekvence - v tomto případě na 500 MHz. Primárně je aktivní právě úsporné jádro a až když dojde na zátěž, která jde mimo jeho možnosti, předá úkol čtyřjádrovému clusteru a jde do hajan. Čtyřjádrový cluster dále situaci řeší podle principu, který jsme si popisovali v našem minulém článku a využije jen tolik jader, kolik je potřeba. Tento systém se nazývá vSMP (variable symmetric multiprocessing).

Princip poměrně zdařile ilustruje následující video: