Možná si myslíte, že Isaaca Asimova netřeba příliš představovat, ale mé zkušenosti napovídají, že opak je pravdou. Dr. Asimov se narodil s nejvyšší pravděpodobností (sám uznává jako datum svého narození 2. ledna 1920, ale je možné, že se tak stalo již v roce 1919) před téměř 90 lety v Ruském Petroviči, aby posléze s rodiči ve věku tří let emigroval do USA a o několik let později získal americké občanství.

Již od mládí projevoval výrazně nadprůměrnou inteligenci a postupem let se propracoval až k doktorátu v oboru chemie na Columbijské univerzitě a posléze i k profesorské hodnosti na medicíně na Bostonské univerzitě.

Nejznámější je však jako autor sci-fi povídek a románů, Za svůj život získal několikero exemplářů od všech významných ocenění (Hugo, Nebula, …) aby nakonec získal i to nejcennější, Huga za nejlepší sci-fi trilogii (původní trilogie Nadace), kdy porazil i Pána prstenů J.R.R. Tolkiena.

Méně se však v našich končinách ví, že pro Asimova byla vědeckofantastická beletrie jen víceméně okrajová záležitost a dokonce se jí dlouhou řadu let takřka vůbec nevěnoval. Většinu z jeho téměř pěti set knih představují různé populárně naučné publikace a učebnice, od Asimovova průvodce Shakespearem, či Biblí až po knihy o astronomii a stovky a stovky novinových sloupků pro prestižní americké tituly jako The New York Times.

Dr. Asimov se dále proslavil definicí tří (resp. čtyř) zákonů robotiky, které jsou stále přijímány v podstatě jako axiomy pro robotické příběhy. Vedle sci-fi beletrie také napsal několik fantasy děl a detektivek, stejně jako rozsáhlé sbírky vtipů a anekdot, z nemalé části pocházejících z Asimovova vlastního smyslu pro humor. Jeho knihy zkrátka pokrývají všech deset oblastí definovaných mezinárodním desetinným tříděním v knihovnictví (0: všeobecnosti, informatika, 1: Filozofie, psychologie, morálka, 2: Náboženství, 3: Společenské vědy, sociologie, statistika, demografie, politika, ekonomické vědy, právo, správa, sociální péče, vzdělávání, národopis, 4: Neobsazena, 5: Přírodní vědy, 6: Lékařství, užité vědy, technika, zemědělství, průmysl, doprava, 7: Umění, zábava, sport, 8: Jazykověda, literatura, písemnictví, 9: Archeologie, geografie, historie, životopisy). Velmi známý je též citát postavy Salvora Hardina z Asimovova románu Nadace: „Násilí je posledním útočištěm neschopných“, který plně vystihuje Asimovův pohled na tento aspekt „lidské interakce“.

Isaac Asimov patřil spolu s Robertem Heinleinem a Arthurem C. Clarkem ke zlaté trojce autorů science-fiction ze zlatého věku tohoto literárního odvětví a jeho knihy se i desetiletí po svém vzniku stále skvěle prodávají. Za svůj život získal celkem 14 čestných doktorátů na různých univerzitách. Jeho psaní je známo jednoduchým, přímým a proto skvěle čtivým stylem.

Záměrně se v představení zpovídaného vyhýbáme výpočetní technice, protože chceme Dr. Asimovovi dát prostor, aby vše vyjádřil vlastními slovy. Pojďme tedy již k samotnému rozhovoru, který byl pro naši redakci zcela unikátní příležitostí.

Kdy jste se poprvé setkal s počítačem?

Upřímně, kdy přesně jsem se setkal s prvním počítačem, si nevybavím. Jistě to bylo nejpozději v padesátých letech v některém z univerzitních areálů, ale tehdy šlo ještě o velké mainframy zabírající celou budovu a mě byly pouze ukázány, sám bych na nich nedokázal vůbec nic. Pokud se ptáte na první skutečné setkání s malým počítačem pro běžné lidi, pak jsem nějaké viděl na různých conech. Posléze jsem sám jeden takový získal, musím dodat, že proti své vůli :-).

Máte počítač, notebook, případně obojí?

Vzhledem k tomu, že na počítači píši v klidu svého domova, přenosný přístroj nepotřebuji a nemám. Běžný počítač vlastním již pár desítek let do chvíle, kdy mi redakce jistého magazínu, zděšená zjištěním, že slavný sci-fi autor, píše stále na psacím stroji, nechala poslat TRS-80 Model II od společnosti RadioShack [pozn. CD-R: CPU Zilog Z80A na 4MHz, 32-64kB RAM, 12" čb obrazovka, textový režim 80×24zn., 8" FDD na 500kB diskety, TRSDOS-II ].

O počítač se vám někdo stará, nebo to zvládnete sám?

Nezvládnu nic. Když mi můj RadioShack přivezli, zapojili a ukázali, přesto jsem s ním neuměl pracovat. Museli přijet ještě několikrát a nastavit mi okraje a řádkování v textovém procesoru Scripsit tak, jak jsem zvyklý pro psaní prvních rukopisů a já se děsím dne, kdy by se něco změnilo. Stejně tak o náležitosti funkčnosti počítače se mi vždy někdo postará, i když nyní s odstupem mnoha let od ukončení prodeje mého počítače je to stále těžší a těžší. Zatím ale naštěstí pracuje, byť již má měněnou klávesnici i obrazovku.

Už jste se setkal s Linuxem?

Bohužel nevím.

Jaký máte v počítači operační systém?

Opět musím odpovědět stejně. Zkrátka takový, jaký mi s ním firma dodala.

V jakém programu píšete dopisy a další věci, které potřebujete vytisknout, nebo přímo poslat mailem?

Jistě pochopíte, že osoba mého věku se zaběhlými způsoby v životě je internetem zcela nepostižena. Ostatně, pokud je mi známo, mezi spisovateli je absence internetu celkem běžnou věcí a to nejen mezi scifisty, napadá mne třeba John Irving. Jinak píši v programu Scripsit, jak jsem uvedl výše. Na psaní dopisů stále preferuji svůj elektrický psací stroj IBM Selectric III.

Uměl byste si v počítači třeba vyměnit grafickou kartu?

Nikoli.

Který vyhledávač je váš nejoblíbenější (Google, Seznam, Yahoo!, ...)?

O Googlu i Yahoo jsem slyšel mnohé. Dle všeho jde o výborné zdroje pro přístup k informacím, přesně takové, o kterých jsme si před 21 lety povídali s Billem Moyersem, ale já již desetiletí převážně používám stejný zdroj informací: svoji obsáhlou knihovnu.

Máte vlastní internetové stránky? Když ano, podílíte se na jejich vzhledu a věnujete se jim?

Pokud je mi známo, na internetu je řada stránek o mé osobě, z nichž nejobsáhlejší je patrně AsimovOnline.com, ale to už si musí čtenáři posoudit sami.

Hrajete počítačové hry? Které jsou nyní vaše nejoblíbenější?

Nehraji. Jsem ze staré školy, z mých zájmových činností přetrvávají například pravidelné schůzky klubu Gilbreta & Sullivana.

K čemu dalšímu ještě počítač používáte (úprava fotografií, účetnictví, ...)?

Pouze na psaní rukopisů.

Jaký je váš názor na půjčování filmů/hudby mezi známými a stahování z internetu pro osobní potřebu?

To je poměrně složitá otázka, na kterou nemohu dát jednoznačnou odpověď. Na jednu stranu jako autor samozřejmě stojím za tím, že každý si za svoji práci zaslouží odměnu a u autorských děl se odměna odvíjí od počtu prodaných kusů, na druhou stranu jsou různé exemplární tresty za pár stažených písniček, či běžící hon na čarodějnice ze strany organizací zastupujících hudební a filmový průmysl, vskutku nehorázné. V dnešní době, kdy lze filmy, hudbu i knihy šířit v digitální podobě prakticky bez nákladů na výrobu kopie, je třeba sáhnout k přehodnocení výše cen za tato díla.

Osobně jako spisovatel oceňuji internetový obchod Amazon, který nabízí i mé knihy jak v tištěné podobě, tak přes internet pro elektronické čtečky za výrazně nižší cenu. Jsem rád, že se mé knihy takto mohou dostat k širšímu publiku, na druhou stranu, digitální soubory si těžko vystavím v knihovně a já se rád chlubím svým dílem (každý to o mně ví :-).

Čím fotíte (kompakt, mobil, zrcadlovka, středoformát; digitálně nebo stále analogově)?

Mám tu výhodu, že nemusím moc fotit. Obvykle když někde jsem, fotí mne někdo jiný. Jaký je při tom použit fotoaparát, to je různé, ale dnes jde z drtivé většiny o digitální.

Kolik hodin trávíte týdně u PC?

To je různorodé, obvykle je to několik hodin denně, ale vše závisí na tom, mám-li zrovna daný týden více pochůzek k vydavateli, na cony, případně zdali zrovna nemám potřebu ulevit svému černému svědomí a opět chvíli pracovat na psacím stroji.

Právě jste dočetli fiktivní rozhovor s Isaacem Asimovem, který nás opustil v dubnu roku 1992 ve věku 72 let na následky srdečního a ledvinového selhání v důsledku infekce virem HIV. Pokusili jsme se na základě známých informací o tomto všestranném člověku odhadnout, jaký by byl nyní, ve věku 89 let, jeho vztah k výpočetní technice i informační revoluci současnosti. Nakolik se nám to povedlo, to už budete muset posoudit sami.