Nedávno tomu bylo devatenáct let, co Apple představil úplně poslední modely notebook řady PowerBook G4. Stalo se tak takřka půl roku po ohlášeném přechodu na procesory Intel, což poměrně významně limitovalo množinu potenciálních zákazníků na ty, kteří plánovali na končící platformě zůstat co nejdéle to jen bude možné. Naprostá většina applistů - skalních, čerstvých i budoucích - čekala, co přinese platforma nová. Moc dobře si tu dobu pamatuju, protože jsem pár týdnů po ohlášení přechodu rozbil prasátko, vzal z něj čtyřicet tisíc a šel si notebook s procesorem G4 koupit. A všichni okolo si tiše klepali na čelo.

Když Apple svou poslední generaci G4 notebooků na trh uváděl, zahrnul do ní docela dost inovací, nikdy nikde jsem se nedozvěděl proč. Proč najednou šlo osadit DDR2 moduly, DVD mechaniku schopnou číst dvouvrstvá média, proč šlo automaticky škálovat procesor dle zátěže, proč displej najednou mohl mít mnohem lepší parametry, když generace vydaná opravdu těsně před ohlášením změny procesorů nic z toho neměla. Že by opravdu chtěli inženýři z Cupertina provést rozlučku ve velkém stylu a připravit skalní fandy PowerPC na to, že nástupce od někoho jiného nebude existovat ještě dalších několik dekád? Desktop či pracovní stanici s PowerPC uvedlo na trh za těch takřka dvacet let hned několik výrobců. Jeden model dalo světu IBM, hned několik desek či celých počítačů mají na svědomí výrobci spojení s platformou Amiga, dva počítače - Talos II a Blackbird - vyrábí Raptor Computing. Ale notebook nikdo, o ten se jen o to už dlouho někdo s nevelkým úspěchem pokouší.

Když na akci LinuxDay v italském Milánu Roberto Innocenti veřejně představil projekt tvorby kompletně otevřeného notebooku s procesorem PowerPC, bylo oněm posledním PowerBookům o deset let méně, psal se totiž říjen 2014. Několik dnů před tím projekt založil, pořídil mu web a začal shánět finanční příspěvky. O něco později založil i neziskovou společnost Power Progress Community, která projekt zastřešila a stala se postupně partnerem všem dodavatelům jednotlivých součástí - z vybraných prostředků platí inženýry a návrháře hardware, výrobu a nákup komponent, atd. Všechno by to znělo dobře a nadějně, jen máme rok 2024 a notebook zatím pořád neexistuje. Po vybrání necelých 80000 eur je totiž celý projekt ve stádiu tří vyrobených prototypů, které se za poslední dva roky nepodařilo přimět k zapnutí.

Zdroj: GNU/Linux Open Hardware PowerPC Notebook

Notebook má být založen na procesoru NXP QorIQ T2080, což je procesor vyvinutý ještě v době, kdy příslušná divize NXP byla samostatnou společností a jmenovala se Freescale, čili někdy kolem roku 2011. Má čtyři 64bitová jádra PowerPC e6500, kde "e" znamená embedded, tedy jde o čip určený pro použití například ve výkonných routerech a, jak je u NXP dobrým zvykem, v automobilovém průmyslu. Jádra jsou taktována na frekvenci 1.8 GHz, vyrobena 28nm technologií a jelikož jde o embedded čip, tak má integrovaný i pár SATA řadičů a osm ethernetových rozhraní. Jelikož je T2080 výsledkem dlouhé evoluce PowerPC G4, má i stejnou vektorovou jednotku AltiVec, navzdory některým omezením plynoucím z původního určení ho tak v zásadě v notebooku použít lze, byť samozřejmě to nebyl už v době uvedení žádný trhač asfaltu a třináct let stáří mu určitě na rychlosti nepřidalo.

Zbytek notebooku vlastně není vůbec podstatný - celý bude složený v komerčně dostupném patnáctipalcovém šasí nazvaném SlimBook, grafika bude v MXM slotu a s pravděpodobností hraničící s jistotou to bude AMD Embedded Radeon E9174, což je asi poslední karta v tomto formátu, kterou lze ještě na trhu někde pořídit. Vývoj hardware má na starosti externí společnost, u které je z příspěvků vždy placen konkrétní úkon, software pak vyvíjí dobrovolníci (ovladače hardware pro Linux, zprovoznění hypervizoru, atd.) nebo partnerská společnost ACube Systems (firmware u-boot) a k tomuto účelu používají vývojový kit přímo od NXP.

Zdroj: GNU/Linux Open Hardware PowerPC Notebook

Podstatné naopak je, že - jak už bylo zmíněno - tři prototypy vyrobené v roce 2022 se zatím nepodařilo ani zapnout. Aby se odhalilo, v čem je problém, bylo přistoupeno ke kompletní analýze signálů na deskách prototypů a ta odhalila rozdíly v průběhu napájení proti referenčnímu designu od NXP. Došlo proto k sérii změn v CPLD, které napájení řídí, nicméně ani po ní se desky prozatím nepodařilo uvést do funkčního stavu. Projekt proto vyměnil hlavního hardwarového návrháře a doufá, že se to nějak pozitivně projeví.

Z aktuální kampaně, v jejímž rámci je nutné shromáždit 16000 eur, aby bylo možné prototypy opravit, je vybrána již více než polovina, zdá se tedy, že ač vývoj provází trable, trable a zase jen trable, optimistů, zájemců a kombinací obou je pořád dostatek. Snad jim nebude vadit, že až se notebook dostane na trh, bude rychlejší procesor i v průměrném chytrém náramku.