Ports

Ještě, než se k tomu dostanu, rád bych odbočil k druhému možnému způsobu instalace software do OpenBSD. Instalaci v binární podobě prostřednictvím balíčkovacího systému jsem ukazoval už v předešlém článku, pro milovníky kompilací je tu ještě jedna alternativa a sice překlad ze zdrojáků pomocí ports. Z toho co jsem zatím viděl v systémech založených na kompilaci uživatelem a následně četl v dokumentaci k OpenBSD mi ports přišly nejsympatičtější, takže jsem je samozřejmě zkusil a mohu jen doporučit.

Pro jejich použití stačí z http://mirror.steadynet.cz/pub/OpenBSD/5.5/ stáhnout soubor ports.tar.gz a rozbalit ho do lokálního adresáře /usr/ports respektive v mém případě do poněkud prostornějšího /usr/local/ports s vytvořením odpovídajícího symlinku. V tomto adresáři posléze najdeme rozsáhlou strukturu podadresářů, jejíž první úroveň tvoří kategorie software a v nich už každý adresář odpovídá jednomu balíku v binární verzi. Pokud chceme nějaký program přeložit a nainstalovat, stačí vstoupit do odpovídajícího adresáře, například cd /usr/ports/www/firefox-esr a spustit make install. Makefile sám vyřeší stažení všeho potřebného, včetně kontroly závislostí a jejich instalace (opět stažením a přeložením ze zdrojáku).

Uvedený příklad tak na čerstvě nainstalovaném systému na notebooku s pět let starým procesorem Core2 trval hezkých třináct hodin čistého času rozdělených do dvou dnů příkazem zzz, protože vzhledem ke kvalitám chlazení od HP jsem nechtěl nechat kompilaci bez dozoru. Mám tedy teď poslední ESR verzi Firefoxu kompilovanou ze zdrojáků a je plně funkční. Stejně tak bych mohl nainstalovat i Chromium, ale jednak to není můj oblíbený browser a pak – přiznejme si to – oni by stíhali rychleji chrlit nové verze, než já bych byl schopen je kompilovat.

(Ne)moderní desktop

Jsem příznivcem neobjektové plochy a tak je mi fvwm jako okenní správce velmi sympatické. Po přečtení dokumentace nemám pochybnosti o tom, byl-li bych schopen jej trvale používat, je totiž dost pružný a konfigurovatelný.

fvwm / OpenBSD 5.5

Přesto se najdou podivíni, kteří tvrdí že takto vypadající plocha neodpovídá době, a proto jsem se rozhodl vyzkoušet něco modernějšího, rozhodně rozsáhlejšího a prý uživatelsky příjemnějšího.

KDE4

Z Linuxu mám na stejném stroji jisté zkušenosti s KDE4, které jsem si nastavil tak aby mi šlo co nejvíce z cesty a jsem s ním vesměs spokojen. Myslel jsem si tedy, že není důvod nezkusit ho i zde, minimálně pro ilustraci, že to jde. Bohužel o osmačtyřicet hodin později jsem měl už jasno v tom, že to nejde.

Začal jsem zadáním prostého pkg_add -v kde4 do xtermu a instalační maraton desítek balíčků a jejich vzájemných závislostí započal. Na zhruba dvacetimegabitové lince a 1.86GHz Core2 jsem stahoval, rozbaloval a instaloval nějaké tři hodiny, než vše skončilo. V příslušném oddílu ubylo skoro 3GB místa, ale nakonec jsem se z výpisu v konzoli dozvěděl, že došlo k chybě: KDE4 závisí na balíčku parley, který nelze najít.

Podíval jsem se náhodně ještě na několik dalších mirrorů, ale nenašel jsem nikde, takže jsem ho zkusil přeložit pomocí ports. To se po několika dalších hodinách povedlo, binární instalace KDE4 čerstvě přeložený parley použila a o několik desítek minut skončila s další chybou, přes kterou už jsem se nepřenesl a raději na KDE zapomněl: instalace balíku kde4 závisí na balíku kdebase-3.5, ten ale nelze nainstalovat, protože koliduje s jinými součásti balíčky nutnými pro běh KDE4. Říká se tomu dependency hell, evidentně to znají i v OpenBSD a dokonce se jim to dostalo do release verze. Mrzuté, ale naštěstí je na výběr.

Xfce

Brajgl, který panuje okolo GNOME, jeho forků a forků jeho forků se mi nelíbí a nikdy nelíbil, takže druhá možnost v seznamu “velkých” desktopů je pro mě už dobrých šest let Xfce. Příkaz pkg_add -v xfce proběhl bez nejmenších potíží a proti instalaci KDE4 byla instalace příjemně rychlá, až jsem se obával nějaké záludné chyby a radši celý výpis z instalace přečetl několikrát.

Xfce 4.10 / OpenBSD 5.5

Xfce je verzi 4.10, což je rozhodně novější než 4.8, která se mi v minulém týdnu nainstalovala v aktuální verzi CentOS na jiném stroji. Funguje standardně, tak jak jej znáte z jiných systémů a v jeho používání nevidím žádný zádrhel. Nahradil jsem jím prozatím alespoň na notebooku v OpenBSD fvwm a jsem smířen s tím, že mi teď okna kreslí software s mnohem větší spotřebou paměti, než tomu bylo v počátku. Jako ilustrace moderního desktopu v OpenBSD to doufám stačí.

Během instalace desktopu tedy pod OpenBSD přišla první komplikace. Kdybych měl dostatečně výkonný stroj s dobrým chlazením a o trochu více chuti, mohl bych KDE4 asi celé přeložit ze zdrojáků pomocí ports, jak jsem zjistil chvílí googlení, problémy se závislostmi tam prakticky nenastávají. Mně osobně ale Xfce ke štěstí zcela postačuje.

A tím bych viděl minisérii o OpenBSD na notebooku jako ukončenou. Mám systém ještě na Sun Ultra 5 s procesorem UltraSPARC, zkoušel jsem ho na notebooku s PowerPC a nově běží na desktopovém PC od NECu s Pentiem 4. Všechny tyto počítače s OpenBSD doslova ožily a můžu na nich díky aktuálnímu systému provozovat aktuální software. Co víc si přát?

Na závěr tedy malé shrnutí: OpenBSD na běžném PC notebooku funguje. Funguje dobře a svižně. Je třeba si předem zjistit, zda a jak je váš hardware podporován, občas se možná zapotíte u instalace či konfigurace software, ale je to plně použitelný systém. Pokud se i nyní stále ptáte: “Ale proč bych si to měl instalovat, když si můžu nainstalovat Linux?”, pak to asi nebude systém pro vás. Pokud ale prostě chcete používat Unix, rozhodně OpenBSD zahrňte do užšího výběru, stojí za to.

PS: Factor6 inspirován mým článkem také na svůj notebook OpenBSD nainstaloval a řešil kvůli tomu multiboot s Windows z jednoho disku. Pokud jste ve stejné situaci, určitě si jeho návod přečtěte.