Opus 1.1 - rychlejší, kvalitnější a konečně s plným VBR režimem
Po více než dvou letech vývoje od prvotní implementace formátu Opus, morálního a univerzálního následníka Ogg Vorbis, přichází tvůrci s verzí 1.1, značně vylepšenou. Opus 1.1 dostal do vínku hned několik přepracovaných částí a všechny do jedné sdělují tuto skutečnost: „zahoďte starou verzi 1.0.x, já jsem lepší“.
Vezměme to postupně. Použití na ARM platformách bude nyní daleko snazší, jelikož výrazně zrychlila jak doba encodingu, tak decodingu. V průměru to vychází na 30%, resp. 40% zrychlení, což je hodně znát. Na x86 se zrychlení spíše nekoná (srovnání spíše osciluje tak, že občas je nová verze i o pověstný fous pomalejší), tam byl slušný již původní kód.
Další zlepšení je v oblasti komprese prostorového zvuku. Prvotní implementace Opus 1.0 jej samozřejmě obsahovala, ale kód nebyl příliš optimalizovaný. Nyní s verzí 1.1 je k dispozici možnost komprimovat 5.1 prostorový zvuk do 128 kbit/s v dobré kvalitě a v přijatelné dokonce do 48 kbit/s.
Encoder automaticky detekuje, jestli je komprimovaný zvukový stream typu „hlas“, nebo „hudba“ a podle toho přizpůsobuje parametry komprese.
Obecně všechny bez rozdílu platformy, architektury či náboženského vyznání pak ale nepochybně potěší, že vedle režimů CBR a ABR dostal Opus 1.1 konečně plnohodnotný VBR režim (implementován je jak Unconstrained VBR, tak díky bugu v jednom z pre-releasů náhodně objevený heuristický mechanismus pro Temporal VBR, kdy je „kraden“ bitrate tichým pasážím a přidáván hlasitým). Ve spojení s novými algoritmy pro analýzu zvukového streamu a ladění kompresních parametrů tu tak máme Opus, který stále plně odpovídá své specifikaci (RFC 6716), ale poskytuje daleko kvalitnější výstup.
U Temporal VBR si zatím tvůrci nejsou jistí, proč vlastně tak dobře funguje, bude se to celé ještě zkoumat a ladit, ale faktem je, že výsledek je uším lépe znějící, zejména při nízkých datových tocích. Ukázky nových kompresních algoritmů naleznete v Montyho zápisku o nové verzi.