Zajímavá je otázka již zmíněných veřejných palíren. Ty mohou vyrábět kopírováním pouze a výhradně záložní kopie pro majitele kopírovaných originálů. K tomu stačí mít příslušné, naprosto běžné živnostenské oprávnění. Není potřeba mít jakoukoliv další smlouvu s OSA a podobnými spolky, protože možnost pořízení záložní kopie (i třetí osobou) je právem každého majitele originálu (institut záložní kopie slouží k tomu, aby ten kdo si zároveň s koupí originálního hudebního nosiče zaplatil i práva k užití hudby, mohl tato práva realizovat i v případě poškození originálního nosiče) a výroba takovýchto záložních kopií je právně ošetřena živnostenským i autorským zákonem. OSA (s)prostě a jednoduše kasíruje poskytovatele těchto služeb mimo rámec zákona, tedy nezákonně, protože své smluvní partnery uvádí v omyl. Provozovatelé veřejných palíren tak platí OSA v podstatě za svou důvěřivost a neznalost problematiky.

Veřejně zde vyzývám zástupce OSA, aby doložili na základě jakého konkrétního zákona a paragrafu vyžadují po provozovatelích služby kopírování audio CD procenta z tržeb! A současně veřejně vyzývám zástupce IFPI ČR, aby se k popsaným aktivitám OSA vyjádřili.

OSA svou výše popsanou smluvní aktivitou dokonce v určitých případech de facto podporuje trestnou činnost porušování autorského zákona. Existují totiž vykuci, kteří si napálili zásobu stovek, či dokonce tisíců hudebních titulů (na internetu jsem viděl český seznam čítající 20.000 položek!), zřídili si živnost poskytování kopírovacích služeb a podepsali smlouvu s OSA. Vesele pak nabízejí zákazníkům zkopírování čehokoliv ze svého archivu, ohánějí se smlouvou s OSA a každému tvrdí, že díky této smlouvě je to co dělají legální. Samozřejmě, že není. OSA to ví a přesto za tuto činnost inkasuje procenta z tržeb a dokonce své smluvní ovečky chrání před trestním postihem, neboť porušení autorského zákona je úmyslný trestný čin (§152.tr.z.) a proto musí být každému obviněnému prokázán úmysl porušit zákon. Jak však prokázat úmysl porušit zákon někomu, kdo se bude ohánět smlouvou s OSA a tím, že konal v dobré víře, protože myslel, že smlouva s OSA jeho činnost legalizovala

Poznámka pro již jásající rozpalovače. Neslavte, protože i když by vás soud v trestně právní rovině eventuálně neodsoudil z výše uvedených důvodů (konstatoval by sice porušení zákona, ale současně neprokázání úmyslu), tak v občansko právním řízení by výrobci zcela jistě úspěšně (protože dle vydaného soudního rozhodnutí v související trestní věci došlo k porušení zákona) uplatnili požadavek na náhradu vzniklé škody, podle svého oblíbeného vzorce: jedno nezákonně vypálené CD = bratru 300,-Kč škoda pro výrobce. A takový rozsudek o pár miliónů náhrady škody

Říkám tedy - veřejné palírny, pokud dodržují zákon, ano, ovšem přiživující se OSA a rozpalovači archivů v žádném případě.

Věřím, že se všem hudebním fandům ulevilo, protože opravdu nemusí mít při domácím kopírování pro svou osobní potřebu nejmenší obavy ani výčitky. To je také hlavním smyslem tohoto pojednání o jednom "hudebním" fenoménu doby. Svou oblíbenou muziku si dle možností kupujte i kopírujte, co ucho ráčí.

Jaromír Merhaut