Kdo zabíjí hudbu? Firmy a jejich IFPI tvrdí, že kopírování, já tvrdím, že firmy svou (maxi)cenovou politikou. Posuďte sami, čí názor je vám bližší.

Domácí kopírování? Rozhodně NE!

Kopírování dle mého názoru hudbu nezabíjí, ale naopak podporuje. Vždyť na čem jiném než na vzájemném půjčování a kopírování (dříve nahrávání na magnetofonové pásky a kazety, dnes vypalování na cdr(w) a minidisky, plus grabování na harddisky) mezi kamarády (a následném poslechu samozřejmě) je postaven vývoj každého hudebního fanouška. Jedině poznáním většího kvanta muziky je možno se kvalitativně dostat na vyšší úroveň a poznat sebe sama, co se týče hudebního zaměření.

Každý někdy muziku podomácku kopíroval, kdo říká, že ne, lže. Nikdo, opakuji nikdo z nás a ani z těch samozvaných mravokárců neměl doma vždy jen a jen své vlastní koupené originály!

Žádné rovnítko mezi domácím kopírováním a takzvaným zabíjením hudby prostě neexistuje. To by hudbu zabíjel každý hudební fanda a to je, jak jistě uznáte, protimluv. Většina opravdových fanoušků svou muziku kopíruje i kupuje na originálních nosičích. Mezi jednotlivci je rozdíl pouze v poměru mezi kopírovanými a kupovanými nosiči.

Navíc je kopírování pro osobní potřebu naprosto legálním a legitimním počinem. Tím, že kampaň Kopírování zabíjí hudbu záměrně nerozlišuje mezi legálním kopírováním pro osobní potřebu a pirátským kopírováním na kšeft, pohybuje se podle mého názoru sama na hraně zákona, neboť by mohla být považována za šíření poplašné zprávy, protože prakticky všem hudebním fanouškům podsouvá to, že kopírováním páchají něco nemravného, zavrženíhodného a trestného. V podstatě tak autoři této kampaně plošně znejisťují značnou část obyvatelstva v jejích právních jistotách!