Veeckman prý chtěl tuto značku použít (netají se tím, že spíše „zneužít“) k vytvoření online obchodu s hudbou. Sám sice není vyloženě proti Hadopi, o odpojování stahovačů od internetu však říká, že jde o řešení archaického typu, které navíc nijak nezahrnuje kompenzaci umělců (spíše naopak, do Hadopi musí peníze téci, aby to fungovalo). Úřad průmyslového vlastnictví však jeho žádost zamítl, když považoval za pravděpodobné, že by vzhledem k obecnému povědomí o značce Hadopi bylo označení zavádějící.

Dřívější logo HADOPI s neoprávněně užitým fontem Bonjour

Veeckman se proti rozhodnutí odvolal s odůvodněním, že Hadopi v té době z právního hlediska neznamenalo nic. Nebylo mu to však nic platné, INPI rozhodl, že Hadopi už se do povědomí lidí vžilo před tím, než příslušný zákon a úřad začal existovat (a nejspíše měl v tomto ohledu pravdu, protože Hadopi se velice rychle skloňovalo nejen ve francouzštině). Odvolací soud tedy přiřkl značku HADOPI právě úřadu téhož jména (nejvyšší úřad pro šíření děl a ochrany práv na Internetu).

Jaký je váš názor? Kdo měl podle vás získat značku Hadopi? Nabízíme vám prostor jak v anketě, tak i v diskuzi.