Upřesnění modelových čísel desktopových procesorů

V rychlosti připomeňme, že procesory Pentium 4 Extreme Edition a Pentium Extreme Edition modelové číslo nemají, byť můžete nezřídka narazit na termín např. Pentium Extreme Edition 840. U ostatních Pentií (ať už „4“ nebo „D“) a i desktopových Celeronů D na modelová čísla narazíte. Obecně platí, že modelové číslo vyjadřuje jakousi výkonnost daného procesoru. Protože se však od doby, kdy Intel neuvedl 4GHz procesor (a „taťka Šmoula“ Craig Barett se za to pak horečně omlouval), do oné výkonnosti započítávají kromě frekvence také různé vlastnosti, jako velikost L2 cache, 64bitové rozšíření, XD technologie a podobně, je potřeba tyto technologie zohlednit i v modelovém čísle.

Druhou cifru v modelovém čísle už nějaký ten pátek spojujeme přímo s frekvencí. U Pentií 4 a Pentií D „2“ znamená 2,8 GHz, „3“ značí 3 GHz, „4“ je pro 3,2 GHz, atd... Nejinak tomu bude u Pentií D založených na jádře Presler. Jejich modelová čísla už také známe, ovšem bez koncovky (třetí cifry). Ta má totiž svůj vlastní význam.

Je-li třetí cifra „0“, jde o jakýsi základ, od kterého se vše odvíjí. Jinými slovy procesor, který zde má nulu, už být o nějaké ty funkce chudší nemůže. Typický příklad je Pentium 4 v řadách 5xx a 6xx. Zatímco modely 5x0 jsou klasické základní modely, 5x1 budou mít v budoucnu přidané 64bitové rozšíření EM64T. Naproti tomu Pentia 6xx už mají EM64T v základu a proto končí opět nulou. Pentium 6xx bez EM64T zkrátka nebude.

Nulou a jedničkou na třetí pozici modelového čísla to však začíná. svůj význam bude v budoucnu hrát číslo „2“. Procesory, jejichž modelové číslo končí dvojkou, budou mít VT (Virtualization Technology), známou pod kódovým jménem Vanderpool. Jedny z procesorů s tímto číslem budou procesory založené na jádře Prescott 2M: Pentium 4 662 (3,6 GHz) a 672 (3,8 GHz).

Jistě jste si už všimli, co udává první cifra. V podstatě nám říká něco o tom, jaké jádro daný procesor má, přesněji označuje jeho základní vlastnosti. 5xx prozrazuje jádro Prescott (1 MB L2 cache), 6xx značí Prescott 2M (2 MB L2 cache a EM64T), 8xx je Smithfield (dvoujádrový a 2×1 MB L2 cache) a 9xx je Presler (dvoujádrový a 2×2 MB L2 cache).

Pokud máte pocit, že to už chápete, zůstaňte v klidu, protože do toho trochu vnese zmatek jádro CedarMill. U toho bychom mohli asi čekat něco jako 7xx, ovšem prý tomu bude jinak. CedarMill (65nm) je svým způsobem jen scvrknutý Prescott 2M (90nm) a v modelovém čísle se hodlá projevit nečekaně na třetím místě číslovkou „5“. A vzhledem k tomu, že jej čekáme v prvním čtvrtletí příštího roku na frekvencích od 3 do 3,6 GHz, můžeme už nyní snadno odhadnout modelová čísla: 635 (3 GHz), 645 (3,2 GHz), 655 (3,4 GHz) a 665 (3,6 GHz).

Jen tak na okraj: U CedarMillu můžeme čekat snížení spotřeby ze 115 W (Prescott) na 86 W (podobně na tom byl kdysi 130nm Northwood). Dá se očekávat, že jeho přetaktovávací možnosti budou velmi zajímavé.

Presler, HyperThreading a řízení spotřeby EIST

Už jsme si povídali o tom, že Presler jsou v podstatě dva kousky CedarMillu na jedné procesorové destičce. To je rozdíl oproti Smithfieldu, který je z jednoho kusu a obě jádra jsou tak tvořena dohromady už na křemíkové desce. Se smithfieldem však bude mít společnou jednu věc: Pentium D 9xx nebude, stejně jako 8xx, obsahovat technologii HyperThreading. Tu můžeme čekat opět u Extreme Edition verze. Dá se předpokládat, že 4 MB L2 cache (přesněji bychom měli psát 2×2 MB) a schopnost zpracovávat 4 softwarová vlákna naráz budou v době uvedení tohoto procesoru hodně zajímavými vlastnostmi. Cestičku k úspěchu tohoto procesoru bude muset do té doby vyšlapat Smithfield.

Jedna věc je však u Preslera překvapující. I nejpomalejší Presler 92x na frekvenci 2,8 GHz prý bude mít řízení spotřeby pomocí EIST. To je poněkud překvapující, protože aktuálně se nepoužívá nižší násobič základní frekvence než 14× (základní frekvence při Quad Pumped 800MHz sběrnici je 200 MHz, násobeno čtrnácti je 2,80 GHz). Navíc Pentium D 820 založené na jádře Smithfield právě z důvodu nejnižšího násobku 14× EIST mít nebude.

Aktuálně se tedy spekuluje o tom, že Intel povolí nižší násobky základní frekvence sběrnice, aby se s EIST (která pracuje právě na principu snižování násobku rychlosti sběrnice) dostal v případě šetření energií pod 2,8 GHz. Nepředpokládá se, že by se EIST v Presleru vydala cestou snižování frekvence sběrnice (např. na 533 nebo u desktopu nezvyklých 667 MHz).

V souvislosti s případným povolením nižších násobků frekvence sběrnice vyplula na povrch myšlenka, že by si Intel už hrál a do budoucna počítal s 1 333MHz sběrnicí (základní frekvence by byla 333 MHz). U té by totiž pouhý násobek 14× udělal procesor na 4,66 GHz, což je zatím poměrně kacířská myšlenka. Právě proto by přišlo na řadu „jemnější“ násobení frekvence sběrnice, aby se reálná rychlost procesoru nedostala nad 4 GHz (tomu by odpovídal násobek 12×).