Takových technologií tu už bylo mnoho, avšak zatím žádná nedosáhla průmyslového nasazení. Problémem se snad vždy ukázala finanční náročnost. Tato technologie, se kterou přišli Sven Moller a profesor Stephen Forrest z princetonské university, ve spolupráci s Warren Jacksonem a Craig Perlovodem z Hewlett-Packard Laboratories, by mohla být ale velmi levná. Používá totiž laciného polyethylenedioxythiophenu, zvaného též Pedot. Možná právě v tuto chvíli máte tuto sloučeninu před očima i vy. Používá se totiž jako ochrana obrazovek monitorů před prachem.

Vědce napadlo umístit Pedot mezi dvě elektrody. Použili-li nízké napětí, byl Pedot vodivý, když ho zvýšili, stal se nevodivým. A hle! Dva stavy pro počítačovou technologii se zrodily! Je ale jasné, že se jedná stav nevratný. Záznam se už smazat nedá. Výzkumníci říkají, že by se daly vrstvy Pedotu skládat na sebe, čímž by se dalo dosáhnout kapacity až 1GB v objemu velikosti kostky cukru. Možnosti odhadují až na 10 násobek kapacity současných pevných disků.

I když na technologii spolupracuje HP, byl bych spíše pesimista. Mnoho podobných nápadů se nakonec ukázalo nerealizovatelných a zmizely ze světa (některé možná ale do trezorů velkých nadnárodních společností, aby se třeba objevily za pár let). Ze zprávy totiž nevyplývá nic o způsobu čtení, o oblastech, kam by se dala nasadit, ani zda by se mohla stát konkurencí současných datových zařízení. Píší jen, že by se na ní daly nahrávat třeba filmy. Kdo by ale v tuto chvíli chtěl brzdit rozmach DVD? To se přece musí nejprve zaplatit. Pak tu už přece také čeká Blu-ray. Navíc ani není jasné, jak by se z Pedot vlastně četlo. Bylo by to statické zařízení? Nebo snad nějaká posuvná hlava? Nevím. Více i zde ukáže čas.